Krátké příhody ze života (1. část) - s teplotou do nemocnice, dítě uzamčené do svého pokoje a testy otcovství

31. prosince 2017 v 0:30 |  Povídky
Žil byl pán.

Jednoho dne se oženil. Později s manželkou měli syna. Byl jejich prvním a zároveň posledním společným potomkem.

Přišla chvíle, kdy pán začal dělat práci, která jej psychicky vysávala. Od té doby začal tím víc hledět jen na sebe. I když to asi myslel v dobrém - zajistit rodinu, když byl jediným pracujícím členem (jeho žena v tu dobu již byla v invalidním důchodu). A tím víc se začali s manželkou odcizovat. V téže době mu také spadlo do klína dědictví ve výši téměř milionů korun, což tehdy - v polovině devadesátých let dvacátého století - byla slušná částka.

Brzy poté odkoupili od městského úřadu svůj panelákový byt do osobního vlastnictví. Za tehdy obvyklou, sníženou cenu nabídnutou dlouhodobým uživatelům bytů. Je paradox, že nebýt toho dědictví, neměli by ani na to odkoupení bytu.

Byla chvíle, kdy syn byl nemocný. Jeho máma si potřebovala jít něco zařídit, když muž-otec-manžel přišel dopoledne domů. Asi z náročné porady. Nečekaně zde zastihl syna.
"Ty nejsi ve škole?"
"Ne tati, není mi dobře a mám teplotu."
"Tak, do nemocnice!"

Když přišla máma domů, syn jí o této anabázi řekl. Máma si povzdechla a - sama trpící pod čím dál tím podivnějším chováním svého muže - řekla synovi, že v té nemocnici by mu snad i bylo lépe.

Možná v té době, možná při jiné synově nemoci, přišla v pracovní den dopoledne chvíle, kdy syn byl doma, máma byla pryč a otec potřeboval také odejít. I řekl synovi:
"Půjdu pryč. Zamknu tě tady."
Syn odvětil: "Jasně, však když mě tu máma nechává, tak taky zamyká."
Už se otec chystal jít pryč, když si syn všiml, že ve dveřích jeho pokoje, ze strany z chodby, je zasunut klíč.
"Proboha, ty mě chceš zamknout do pokoje?"
"No jistě, říkal jsem, že jdu pryč."
"A co když budu potřebovat na záchod? Nebo cokoliv jiného?"
"No a jak to mám udělat?"
"No zamknout dveře od bytu, jak to dělá i máma! Ne dveře od pokoje!"

Plusmínus v té době i přišla chvíle, kdy muž manželce sdělil, že bude trvat na testu otcovství. Aby se zjistilo, jestli jeho - tehdy už téměř desetiletý - syn je skutečně jeho pokrevním synem. Nakonec k tomu nedošlo, nějak to "vyšumělo".

Jestlipak ten muž tehdy věděl, že zákony jsou (i když možná v této věci nespravedlivě) nastavené tak, že kdyby se k synovi nepřihlásil jiný muž jako otec, tak by manžel matky nadále byl veden jako otec (se všmi povinnostmi), byť by testy prokázaly, že není jeho pokrevním otcem....


 

Několik (opožděných) postřehů ke sněmovním volbám 2017

26. listopadu 2017 v 19:37 |  Volby a politika
Uplynul již více než měsíc od sněmovních voleb. Že jsem k nim ještě nenapsal komentář? Je to tak. I když, časový odstup alespoň přináší větší "rozhled" než když je komentář napsán krátce po skončení toho všeho. Takže:

- Nečekal jsem, že se do sněmovny dostane devět (!) stran. Tzv. průzkumy počítali s osmi stranami a i tehdy jsem si říkal, že spíše to bude 6, max. 7 stran, které se tam dostanou.

- V sobotu 21. 10. jsem podnikl celodenní výlet, po kterém jsem se domů k internetu dostal až asi ve 22:30 h. Jen dobře - v tu chvíli již byly výsledky známé, nedlouho poté bylo zveřejněno i oficiální rozdělení mandátů.

- Několik stran dosáhlo výsledku těsně nad 5,00 % a je to vidět na počtu mandátů, které (ne)získaly. V mnoha (a to těch menšíhch) krajích jejich hlasy de facto propadly. V případě TOP09 a STAN se to týkalo deseti, resp. devíti, z celkem čtrnácti krajů!

- Čekal jsem, že ANO se stane tzv. vítězem voleb (že získá nejvíce hlasů), ale nenapadlo mě, že to bude takto "o parník".

- Doslova šokem pro mě byl velmi nízký volební výsledek ČSSD (pozn. první stránku, kterou jsem onu sobotu v těch 22:30 h navštívil, byla tato tabulka na stránkách volby.cz a tento údaj mě hned na začátku "praštil přes oči".

- Naopak u "Pirátů" jsem předpokládal, že se do sněmovny vůbec nedostanou, resp. pokud ano, tak jen těsně; a hle - nakonec jsou třetí nejsilnější stranou.

Komentář k tendenčnímu článku z motolské prádelny

1. října 2017 v 11:13 |  Volby a politika

Článek s mnoha argumentačními fauly, co se údajného ponižování zaměstnanců (atd.) týče:
- Za neplacení zdravotního pojištění (ve chvíli, kdy byla tzv. dobrovolně nezaměstnanou) si dotyčná paní v prádelně může jen a jen sama.

- Pokud si její kolega nechtěl kvůli chřipce vzít dovolenou (namísto nemocenské - ?!) kvůli "solidaritě s kolegy", tak je to jen jeho věc a nemůže za to zaměstnavatel. Mj. jde o solidaritu falešnou, protože chřipka je velmi nakažlivá a nakonec se mohlo stát, že nemocných pracovníků v prádelně bude více.

- To, že ta kolegyně bydlí jinde než na místě trvalého bydliště, je opět její "mínus" a její boj. Z povinnosti přijímat korespondenci ji to nijak nevyjímá.

- Paní Uhlové již po 1,5 hodině práce v prádelně začalo vadit, že musí věšet prádlo. Co jiného se tak od práce v prádelně dá čekat?

- Po té 1,5 hodině dostala paní Uhlová chuť na cigaretu. Tím prozrazuje, že je kuřačkou (v opačném případě by nemohla vědět, jak taková chuť vypadá). To mj. znamená, že část svých peněz vyhazuje za věc, která škodí jejímu zdraví i peněžence. Těžko může někdo nadávat nad případným nedostatkem svých peněz, když je kuřákem.
 


Temně modré nebe, "vůně povinností" ve vzduchu a férové slunce

31. srpna 2017 v 0:50 |  Ostatní
Modř na obloze poněkud tmavá.
Listí na stromech a keřích jde už lehce do žluta.
Ve vzduchu je cítit něco, co jsem už před lety nazval "vůní povinností".

Ano, konec srpna. Snad ke každému z několika minulých let si dovedu přiřadit konkrétní dny ze sklonku srpna, kdy jsem tuto "vůni povinností" ze vzduchu ucítil. Bylo tomu tak i ve slunných dnech na konci srpna 2017. I když pro mě už několik let žádné nové povinnosti v této části roku nevznikají.

Některá z předchozích sklonků prázdnin mi připomínají (a vůbec v mých očích popisovanou atmosféru navozují) písničky:


Jsem rád, že i v minulých dnech (kdy se mi naskytl i nějaký ten volný čas nad rámec obvyklého) bylo slunce fér, nezaspalo a hřálo záda. :-)

Pud sebezáchovy KDU-ČSL aneb co "Starostům" nevadilo před 4 lety, nyní vadí

29. července 2017 v 22:23 |  Volby a politika

... a proto nakonec nepůjdou s nikým a do sněmovny se v podzimních volbách nedostanou.

V roce 2013 jim kandidování na kandidátních listinách TOP09 (tzn. nikoliv koalice, ale pouze "podpora kandidátky") nevadila. O 4 roky později (poté, co spolupráci s "TOPkou" ukončili), poté co představitelé KDU-ČSL logicky zachovali pud sebezáchovy, jim obdobná spolupráce najednou vadí.

Nuž, kdo chce kam, pomozme mu tam.

P. S. Na druhou stranu - je pravda, že 10%ní kvórum pro dvoučlenné koalice (ale do značné míry to platí i pro ono 5%ní kvórum pro "nekoalice) je podivné. Na "třetí stranu" - o tomto pravidlu dotyční představitelé věděli ve chvíli, kdy onu spolupráci na bázi koalice sjednávali.

Virtuální sídla firem aneb v jednom domě v centru Prahy "sídlí" 3123 společností

30. června 2017 v 18:16 |  Ostatní
V posledních několika měsících se mi dostalo do rukou mnoho faktur i dalších dokladů vydaných různými firmami.

Zaujalo mě, že některé z firem, ačkoliv zjevně působí v okolí mého rodného okresního města (vcelku daleko od Prahy), mají jako sídlo firmy uvedenu pražskou adresu. Původně jsem si myslel, že asi tam mají nějaké administrativní ústředí. Až nedávno jsem se začal o věci více zajímat a nestačil se divit.

Oficiální sídlo společnosti se totiž nemusí shodovat s místem, kde firma reálně působí (tzv. vyrábí, má prodejnu atd.). Pražské sídlo pak pro firmu může znamenat prestižnější adresu, ale např. i větší "anonymitu" a také snížení pravděpodobnosti kontroly ze strany finančního úřadu.

Jedním z častěji se vyskytujících sídel firem, jejichž doklady jsem měl v rukou, byla i Rybná ulice č. 24 v centru Prahy. Zpětně jsem si dohledal, že v tomto standardně velkém historickém domě má sídlo 3 123 (!) firem (stav k polovině června 2017) - viz tento rejstřík...

Je jasné, že tyto firmy tam ani nemají žádnou kancelář a že reálně působí jinde. Dům v Rybné ulici č. 24 je jen jejich tzv. virtuálním sídlem.

Nesmyslný "protikuřácký" zákon zřejmě způsobí vyšší obtěžování (nás) nekuřáků

31. května 2017 v 21:40 |  Ostatní
Nikdy v životě jsem nekouřil (ba ani neměl v ústech) ani jednu cigaretu. Jsem na to docela hrdý. Kouření nejen že škodí zdraví, ale také "žere čas" (nutnost najít si čas a místo pro vykouření cigarety) a také (nemalé) peníze. Jsem také rád, že jsem vyrůstal v nekuřácké domácnosti, kde ani máma, ani táta nekouřili. Přesto - či naopak právě proto - nesouhlasím s tzv. protikuřáckým zákonem v té podobě, v jaké začal od 31. 5. 2017 platit.

Do zakouřených hospod/restaurací jsem nikdy nechodíval. Nejen proto, že mi vadí cigaretový kouř, ale i proto, že bych si neměl moc co říci s obvyklým tamním osazenstvem.

Naopak - s tímto osazenstvem se tím více budu setkávat ve chvíli, kdy půjdu po chodníku okolo některé z "vynuceně nekuřáckých" hospod - kdy oni lidé budou kouřit před hospodou. Nemluvě o tom, že takto půjde cigaretový kouř (eventuálně hluk z rozhovoru většího počtu kuřáků) i do bytů nacházejících se nad hospodou.

Hospoda/restaurace je soukromý podnik, jehož majitel má právo si dle svého uvážení stanovit sortiment a úroveň služeb. Nyní mu stát direktivně nařídil jeden z prvků tohoto sortimentu a úrovně.

Ironií je, že zákaz se týká jen vnitřních prostor, nikoliv letních zahrádek. Lze očekávat, že o to větší procento kuřáků bude v létě na zahrádkách. O to více mě bude jejich kouř obtěžovat, pokud budu chtít také posedět na takové zahrádce.

Neobstojí ani argument typu "ochrana zdraví zaměstnanců hospody". Pominu-li věc, že i tito zaměstnanci mohou být sami kuřáci, tak při této argumentaci by se musela zakázat i konzumace alkoholu v hospodách - protože lidé pod vlivem alkoholu bývají agresivnější - a to i směrem k personálu. Hospoda je a bude rizikovějším pracovištěm i při "vynuceně zakázaném" kouření.

Jedním z argumentů k přijetí tohoto zákona bylo i "zlepšení zdraví obyvatelstva". Lze se proto ptát, jaký zákaz tedy přijde příště? Zákaz tučných jídel? Zákaz alkoholických nápojů? Paradoxně těch nápojů, z nichž odvedená spotřební daň vylepšuje (stejně jako spotřební daň z tabákových výrobků) bilanci státního rozpočtu? :-)

O člověku žijícím ve své vlastní bublině

29. dubna 2017 v 18:21 |  Ostatní
Ostatní tomu nerozumějí, to jen já tomu rozumím.
Ostatní umějí jen negativně kritizovat, to jen já jsem něco dokázal.

V některých otázkách jsou ostatní škarohlídi (a "drží se moc při zdi"), ale já jsem optimista.
V jiných, ale obdobných otázkách ti samí lidé neznají všechny souvislosti (proč něco "nejde"), jen já je znám.

V jeden okamžik napíšu nějaké stanovisko. O pár dní později ústně dodám, že to stanovisko bylo "informačním šumem" a "vytržené z kontextu", že realita je jiná. O pár dalších měsíců/let později zastávám opět stanovisko z té "písemné" verze.

Když má někdo stejný názor jako já, je to "názor, který sdílejí všichni".
Když má někdo opačný názor než já, je to u něj "ojedinělý názor, který má jen on".

Když mě někdo upozorní na nějakou chybu, odpovím mu, že nevím, o čem mluví.
Když mi dotyčný tu chybu/problém vysvětlí, řeknu mu, že "nikdo další si nestěžoval" a že sám jsem se s tou situací dosud nesetkal.

Když si bude u mě na něco stěžovat, tak je to "člověk, který ve všem hledá problémy a chyby".
Když si nikdo stěžovat nebude, tak to znamená, že žádný problém neexistuje = všechno je v pořádku.

Najdete v tomto popisu někoho, koho znáte? Nejde například o představitele veřejné správy? Podobnost čistě náhodná? :-)


Předčasně zahájená předvolební kampaň a koaliční sebevražda

27. března 2017 v 1:41 |  Volby a politika
Březen se chýlí ke svému konci a dosud jsem během něj nezveřejnil ani jeden článek... Je na čase to změnit. :-)

Na různých místech internetové sítě na mě v posledních dnech "vyskakují" reklamy na několikerá politická uskupení. Uvážím-li, že do sněmovních voleb zbývá více než půl roku, jde z mého pohledu jednak o obtěžující záležitost, jednak o smělý krok těchto uskupení. Na druhou stranu - aby jim nakonec "nedošel dech".

KDU-ČSL chce do těchto voleb jít v koalici s uskupením Starostové a nezávislí (STAN). Větši politickou sebevraždu si těžko představit. Coby dvoučlenná koalice bude muset pro vstup do sněmovny překročit 10%ní hranici volebních hlasů. V opačném případě se do sněmovny nedostane.

I tato skutečnost (odlišná hranice pro koaliční uskupení) ukazuje na nesmyslnost konkrétní %ní hranice. I kdyby ta nynější 5%ní (resp. pro koalice vyšší) hranice neexistovala, tak neplatí, že by se do sněmovny dostala např. strana s jen 2%ním volebním ziskem. Proč tomu tak je? Malá nápověda - větší počet volebních obvodů. Další nápověda - můj článek z roku 2013. :-)

Ani jeden z orgánů není "ten nejdůležitější" - důležité jsou všechny

19. února 2017 v 16:30 |  Ostatní
Nebýt srdce, nedostala by se k ostatním orgánům krev.
Nebýt mozku, nedostal by žádný orgán pokyny ke své činnosti.
Nebýt plic, neobdržel by žádný další orgán kyslík potřebný pro svoji práci.

Nebýt trávicí soustavy, nedostalo by tělo živiny potřebné ke své existenci.
Nebýt kostí, svalů a nervových vláken, bylo by tělo nefunkčním torzem.
Nebýt pohlavních orgánů, neměl by jak vzniknout další člověk se všemi těmito orgány.

Kdepak, o žádném lidském orgánu nelze říct, že by byl "tím nej" - důležitějším než všechny ostatní.

Podobně to může platit i pro různé jiné ankety, v nichž se dá udělit jen jeden hlas. Ať už jde o anketu o nejhezčí (kulturní či přírodní) památku či třeba o anketu o nejhezčí dívku.

Stačí jeden chybný krok a vznikneme, žijeme, zemřeme

26. ledna 2017 v 15:21 |  Ostatní
Stačil jeden "chybný" krok a byl počat můj otec.
Stačil jeden "chybný" krok a byl jsem počat já.

Stačil jeden chybný krok a přihlásil jsem se na střední školu, na kterou jsem se hlásit neměl.
Naštěstí, stačilo pak udělat správný krok a přihlásit se na jinou, pro mě ideální střední školu.
Stačil jeden chybný krok na náledí a došlo z toho k sérii lapálií se zdravím, které pak ovlivnily i má vysokoškolská léta.
I když, stačil jeden chybný krok a i z banální operace by se mohl stát akt ohrožující život. I takové případy se bohužel přihodily.

Stačil jeden chybný krok a potkal jsem se s někým, s kým jsem nakonec zažil mnoho bolesti.
Ale po několika letech stačil jeden krásný krok, díky kterému jsem se poznal s někým, s kým jsem předcházející 2 - 3 roky svého života zažil v nebývalé radosti. :-)

Stačil by jeden chybný krok kdykoliv, po celou tu dobu, a nemusel jsem tu být.
Protože stačí např. chybný krok do vozovky a srazí nás auto.

I v historii stačil jeden chybný krok a umíraly miliony lidí.
Jeden chybný krok a miliony lidí se staly nešťastnými.

Některé chybné kroky se dají později napravit anebo je jejich chybnost nepříliš podstatná.
Jiné chybné kroky jsou fatální a nenapravitelné.

Přeji vám všem, ať se vám přinejmenším ty fatální chybné kroky vyhýbají.



"Kdyby - chyby" aneb na "kdyby" se nehraje

28. prosince 2016 v 8:56 |  Ostatní
Kdyby jsou chyby.

Kdybych se rozhodl jít na jinou střední školu...
Kdybych se rozhodl jít na jinou vysokou školu... (přitom kdybych původně šel na jinou střední školu, tak bych pak možná ani nešel na žádnou vysokou školu)...
Kdybych se rozhodl mít v klíčkové chvíli pevnější zdraví... Aha vlastně, o tom se nemohu rozhodnout...
Kdybych se nešťastně nezamiloval... I když, v tomto se taky nedá dost dobře "rozhodnout" rozumem...

Kdyby mému budoucímu tátovi padl v roce 1978 "orel", když si házel korunou, zda z Prahy půjde pracovat "na sever" (orel) či "na jih" (panna)...
Kdyby se můj budoucí táta po rozvodu s první ženou rozhodl vrátit zpět do Prahy (což se ale nerozhodl, protože mezitím poznal moji budoucí mámu)...
Kdyby padl orel nebo se táta rozhodl vráti do Prahy, tak by nenastala ani žádná z výše uvedených "kdyby"... Nebyl bych to já, na tomto světě.

Kdyby jsou chyby. Na "kdyby" se nehraje.

(Ne)oceněný (ne)strýc Brady a (ne)zvolený (ne)prezident Trump

28. listopadu 2016 v 6:53 |  Ostatní
Mnoho, mnoho věcí se událo od poloviny října, kdy jsem sem napsal poslední krátký článek.

Ruku na srdce - kdo z vás znal do října 2016 jistého Jiřího Bradyho?
Jestli jeho zásluhy o stát jsou tak významné, proč nebyl vyznamenán Václavem Havlem, případně Václavem Klausem?
I když - teď koncem listopadu, tedy měsíc po vyvrcholení celé té eskapády, si opět na Jiřího Bradyho málokdo vzpomenete, že. I tady se ukázala manipulativní síla médií - pan Brady zřejmě není skutečným strýcem ministra Hermana, ale jde o "vzdáleného strýce". Který nakonec "přijel do Prahy, i když žádné vyznamenání dostat neměl". A nakonec jich dostal několik. Zajisté od osob, které jej o pár týdnů dříve vůbec neznaly.

A polívčičku si přihřáli i různí "umělci" i (současní i bývalí) politici. I u nich by mě zajímalo, zda někdo z nich jistého Jiřího Bradyho znal.

9. listopad 2016 byl pro mě naprosto přelomovým dnem. S více než 11letým zpožděním (oproti "věkově nejnižší přípustné variantě" jsem se stal držitelem řidičského průkazu skupiny B). Jak jsem to mohl tolik let odkládat. A pro "kartičku" jsem si po ránu zašel s vědomím milého překvapení, že vítězem amerických voleb se nakonec stala osoba, které jsem to přál o dost více než té druhé.

Záměrně jsem ignoroval noční zpravodajství tzv. veřejnoprávní televize, takže až zpětně a zprostředkovaně jsem se dozvěděl, jak (dle mého očekávání) tendenční toto "zpravodajství" bylo. A jak i poté, co protistana uznala porážku, bylo v televizi spekulováno, že "nic nemusí být definitivní".

A hle - někteří volitelé údajně tvrdí, že uvedenému "vítězi" hlas ve "formální volbě volitelů" nedají. A "kandidátka třetí strany" (jedna z osob, které kandidují víceméně jen do počtu) požaduje přepočítávání hlasů v těch státech USA, kde onen kandidát vyhrál jen relativně těsně. Prý jí "nejde o to, že by někomu přála, ale chce, aby volba byla spravedlivá".

Zaznívají i hlasy, že volba stejně spravedlivá není, když Donald Trump získal méně hlasů voličů (i když naopak volitelů má výrazně více než Hillary Clinton) než jeho soupeřka. Něco na tom bude, ale - v USA jsou odjakživa zvykem volby konané tzv. většinovým způsobem, kde "vítěz bere vše". I do kongresu se volí v jednomandátových obvodech. Teoreticky se může stát, že ve všech obvodech získá kandidát (například) Demokratů 51 % hlasů, zatímco kandidát (například) Republikánů získá 49 % hlasů.

V takové situaci budou v Kongresu samí Demokraté. A žádný Republikán. Nespravedlivé? Asi ano. Ale - prostě je to úskalí volebního systému. Úplně stejné jako při volbě prezidenta.



Zbytečný Senát aneb "ANO" má málo osobností?

17. října 2016 v 8:01 |  Volby a politika

Tedy ten Senát, ne Babiš, je prý zbytečný.

Škoda, že s tím přišel až takto krátce po volbách. Shodou okolnístí ve chvíli, kdy z dvaceti sedmi možných mandátů získali jen tři. Jistě, volební účast byla prachmizerná. Ale i kdyby při této slabé účasti získalo "ANO" deset či patnáct mandátů, tak by pan Babiš také byl pro zrušení senátu?

V slabém výsledku "ANO" v senátních volbách vidím i další zajímavost. Tyto volby probíhají tzv. většinovým způsobem, tzn. volí se v jednomandátových obvodech. Lidé o to více "volí osobnost", nikoliv že by "volili stranu". Že by to bylo o tom, že "ANO" má málo osobností?

Závěrem poslední věc - o to více se přesvědčuji o tom, že institut přímé demokracie by u nás ztroskotal. Jestliže lidé nejsou schopni po týdnu dojít v rozumně velkém počtu ke druhému kolu senátních voleb, tak jak by to vypadalo, kdyby se např. každý měsíc konalo nějaké referendum? Nemluvě o tom, že tím pádem by probíhala "permanentní kampaň", kdy by jednotlivé politické strany lidem "radily" (např. prostřednictvím médií), jak mají v referendu hlasovat...



Léto je taky v září

26. září 2016 v 23:38 |  Ostatní
Tak, máme tu podzim, léto je pryč... Co mi to jen připomíná? Už vím. Psal se rok 2001. Byli jsme s tátou domluveni, že v létě bychom mohli jet za tátovým bratrancem do Hvězdonic (obec u dálnice D1, zmiňoval jsem se o ní v článku Kdyby se dědeček probudil). Už se letní prázdniny blížily ke konci, když táta řekl něco ve smyslu "Tak jo, za pár týdnů bychom už mohli do Hvězdonic jet." Já jsem oponoval: "Vždyť jsi říkal, že tam pojedeme v létě!" Táta dodal: "Léto je taky v září!".

Nakonec jsme jeli až 6. října. Dopoledne byla dost silná mlha a táta za volantem nadával, že kvůli tomu je jízda nebezpečnější, protože je snížená viditelnost.

Proč jsem si na to po patnácti letech takto vzpomněl? Je to jednoduché - většina záříjových dnů roku 2016 byla skutečně ještě krásně letních. A o to víc bylo potřeba si jich užít. Protože tady platí, že bude už jen hůř. Přinejmenším do příštího jara. Při návratu z jednoho menšího výletu v jednom nedávném příjemně horkém dni jsem tátovi říkal, že byl krásný letní den. Sice se krátce po 19. hodině setmělo a vcelku rychle ochladilo, ale... léto je přece i v září.

A ostatně, dětem v Bavorsku (a nejen tam) končí LETNÍ prázdiny až okolo 10. - 15. září (letos jim školní rok začínal 13. září). Tak proč ne. :-)

Jen si tak říkám, jak v Německu stíhají provádět opravy školních budov, když tamní letní prázdniny jsou skoro o třetinu kratší než u nás. Protože na některých školách v mém okolí nebyly rekonstrukce stihnuty ani během těch dvou měsíců letních prázdnin a teď se to řeší výukou v náhradních prostorách. :-)

Moje první vzpomínka - první cesta za (tehdy čerstvě otevřené) hranice v květnu 1990?

22. srpna 2016 v 11:04 |  Ostatní
Moje první vzpomínka?

Asi moje první cesta do zahraničí. To se psal začátek května roku 1990, hranice byly čerstvě otevřeny, a rodiče se rozhodli, že si uděláme výlet do rakouského města Retz (leží kousek za hranicemi, nedaleko od Znojma).

Pamatuji si překračování hranice - jednak zdvižení závory a jednak to, jak mi jeden z pracovníků hraniční kontroly dal nějaký malý odznáček (ani nevím, jaký motiv na tom odznáčku byl).

Na retzském náměstí si vybavuji dlažební kostky tvořící jeho povrch, stejně tak si pamatuji, jak jsem vyběhl po několika schodech na jednu předzahrádku, umístěnou před nějakou restaurací. To vše při pohledu na kostel, umístěný uprostřed reztského náměstí.

A to je vše. Ostatně, v tu chvíli mi zbývalo ještě pár měsíců do mých třetích narozenin. Ale vzpomínka zůstala a o to raději jsem se i o mnoho let později do těch míst vracel. A to platí i pro další místa, která jsem navštívil kdysi v dětství či časném mládí - že o to raději se tam po letech podívám znovu. Zjistím, jak to tam vypadá nyní a také si trochu zavzpomínám na dávné časy.

Krev tekavá (2007)

28. července 2016 v 19:45 |  Upravené texty jiných básní nebo písní
V situaci, kdy se zděšením sleduji terorizování civilizovaných evropských občanů lidmi, kteří namísto vděku z toho, že mohou v dané zemi žít, se začnou mstít, nemám chuť psát něco nového. Ale měl jsem rozepsán přepis jedné - pravda, též trochu morbidní - rýmovačky, kterou jsem složil v roce 2007 - v době, kdy bulvární deníky celé týdny, ba i měsíce, rozebíraly sebevraždu hudebního skladatele Karla Svobody.


Utichlo náměstí,
utichlo nábřeží,
stalo se neštěstí,
nikdo ho nestřeží.

Utichlo náměstí
i Karel Svoboda,
stalo se neštěstí,
není už pohoda.

Krev tekavá
svá kouzla má,
Svoboda krvácí,
život se vytrácí.

Ticho tu vládne zas
Jevanům vládne mráz,
až Vendula se vrátí zpět,
namoutě vezme ji ďas.


Několik dní po jednom referendu uspořádáme nové? a další eurosouvislosti :-)

29. června 2016 v 22:12 |  Volby a politika
Minulý týden (20. 6. - 26. 6.) jsem byl v Rakousku, kde mě zastihla zpráva o tom, že 52 % účastníků referenda ve Velké Brítánii vyjářdilo svým hlasem přání vystoupit z Evropské unie. Zprvu jsem se zaradoval. Ale hned o pár minut později mě napadlo, že zase se to bude zaonačovat stylem "Uděláme druhé referendum" či "Lidé nevěděli, o čem hlasovali" (podobně jako svého času při referendech o euroústavě či Lisabonské smlouvě). A hle - je tomu tak...

Opět platí, že daleko lépe než bych to napsal já, napsali to již nyní. Proto odkazuji na tyto dva články:


Pouze doplním, co nebylo uvedeno - a to zmínka o tom, jak jistý britský miliardář údajně ukončil svůj záměr investovat do nových pracovních míst, mimo jiné proto, že po referendu se hodnota jeho společnosti snížila o třetinu. Tady se ukazuje, jakou "bublinou" mohou být hodnoty firem - závislé na jednom hlasování...

Podle "zákona o zachování hmoty" mu ovšem tyto peníze tak jako tak zůstanou - a on je utratí za něco jiného, čímž přinese zaměstnanost jiným (nebo těm samým lidem). V ekonomice není nic izolované. Všechno spolu souvisí.

Jak "dobře dopadly" volby rakouského prezidenta, stejně jako v roce 2003 referendum o přistoupení k EU

30. května 2016 v 0:43 |  Volby a politika
Rakouské prezidentské volby tzv. vyhrála osoba, která se v prvním kole umístila na druhém místě. A druhé kolo vyhrála díky tzv. korespondenčním hlasům - tzn. hlasům popírajících tajnost a svobodu voleb konaných před volební komisí a za plentou.

Samozřejmě následuje jásání všech eurohujerů, že "to dobře dopadlo", "lidé dali přednost proevropské otevřené společnosti" atd. Ve chvíli, kdy po sečtení normálních (tzv. z volebních místností) hlasů vedl kandidát Strany svobodných Norbert Hofer, už se tzv. novináři předháněly v tom, jak "fašisté vítězí"...

Mé politické postoje se utvářely v době před konáním tzv. referenda o přistoupení k EU na jaře roku 2003. Už tehdy mě iritovala jednostrannost informací - s tím, jak "nyní můžeme naskočit do jednotného evropského rychlíku, anebo zůstat stát na bočním nástupišti". Či tendenční spoty typu kreslených postav, které do puzzle složeného ze zemí západní Evropy přidávají další dílky - nově přistoupivší státy. Ale osoba, která tam má přidat "puzzlík" zozbrazující Česko, váhá.

Přitom v době vysílání tohoto tendenčního spotu nebylo jasné, zda do EU vstoupí další z kandidátských zemí - i v nich se referendum teprve chystalo. Možná ale zavěcení již věděli, že "to dobře dopadne" či "lidé dají přednost otevřené proevropské společnosti".

Tolik alespoň jeden postřeh, který si zaslouží okomentování. Těch postřehů je však více a komentář by mnohdy nebyl lichotivý. Ale "o tom to je" - proč si zbytečně kazit náladu psaním komentářů, když na věci stejně nic nezměním, že.

Další setkání s tajemnem (?) - Stanislav Procházka

28. dubna 2016 v 1:07 |  Setkání s tajemnem
Měsíc a půl jsem na své stránky nic nenapsal... Je pravda, že tvůrčí nálada minulých let je asi minulostí; také je pravda, že mnoho témat (jak jsem již dříve psal) raději nerozebírám, protože si nechci kazit náladu více než je nutné. Každopádně - nedávno se mi stal další případ určitého setkání s tajemnem:

Už před několika lety mi utkvěl v paměti článek, kde bylo napsáno, že se slávistický patriot a někdejší zpěvák lidových písní Stanislav (sám sebe nazýval "Standa") Procházka omluvil z účasti na nějaké akci, resp. ze zpěvu na nějaké akci, s odůvodněním, že se stále nevyrovnal se smrtí syna a třásl by se mu hlas.

Již v době vydání tohoto článku jsem si říkal, že snad hlavním důvodem bude, že už mu je přes 90 let, kdy hlas již pochopitelně není tak "svěží" jako kdysi býval. Že těžko by jediným z argumentů bylo úmrtí syna, ke kterému došlo o (v tu dobu) cca 8 let dříve.

Tak či tak, snad jen dva dny poté, co jsem si nedávno vzpomněl na ten několik let starý článek (nyní jsem dohledal, že šlo o článek z prosince 2011 a šlo o pohřeb Jarmily Bicanové, vdovy po slávistickém fotbalistovi Josefu Bicanovi), vyšla zpráva, že zemřel Standa Procházka...

Kam dál