Strach v Zapadákově

17. listopadu 2011 v 18:20 |  Povídky
Náměstí v Zapadákově bylo slunným ostrůvkem v mlhavém moři. Prosvítající paprsky slunce osvítily průčelí historických domů. Skrz větve stromů, osypané žlutavým listím, pronikaly na chodník, na kterém stál Radek.

V Zapadákově byl poprvé. Byl vášnivým cestovatelem, a příznivá předpověď na nedělní podzimní odpoledne jej přilákala k tomu, aby se do Zapadákova poprvé ve svém životě vydal.

Stál na náměstí a rozhlížel se okolo. Pohlédl do jedné z bočních ulic. Vedla přímým směrem z prudkého kopce dolů, ale na její konec vidět nebylo. Ztrácel se v mlze.

Předpověď počasí se nějak nepovedla. Meteorologové slibovali, že v odpoledních hodinách se mlhy budou rozpouštět. Leč, nepovedlo se. Mlžný příkrov zahalil celý Zapadákov, se záhadnou výjimkou v podobě slunného náměstí.


V Zapadákově toho ke zhlédnutí moc nebylo. Snad jen ty pěkné renesanční domy na náměstí a návštěva turistického centra. Radek je navštívil a vyzvedl si v něm nějaké informační prospekty. V ospalém nedělním odpoledni bylo turistické centrum jediným místem, kde měli otevřeno.

Radek se mohl rozhodnout, který dopravní prostředek použije pro cestu zpátky. Měl dvě možnosti. Mohl jet autobusem, který jezdí přímo ze zapadákovského náměstí. Nebo mohl jít asi kilometr na okraj města na vlakové nádraží. Rozhodl se pro druhou možnost. Snad proto, že kdyby jel autobusem, tak by jel po stejné klikaté horské silnici, po které do Zapadákova před několika desítkami minut přijel.

Cesta z náměstí na vlakové nádraží vedla po hlavní zapadákovské silnici, mírně do kopce. Přestože by se dalo logicky čekat, že čím výše se nacházíme, tím menší by tam měla být mlha, v Zapadákově to bylo naopak. Čím více se Radek vzdaloval od zapadákovského náměstí, tím byla mlha hustší.

Tu přišel hrdina našeho příběhu k posledním domům, které v Zapadákově stojí. Naproti nim stálo vlakové nádraží. Radek věděl, že má ještě asi dvacet minut času. Chtěl se ujistit, kdy přesně jede vlak. Marně však hledal jízdní řád. Nebyl vylepen ani na zamčených dveřích čekárny, ani za tím špinavým oknem, které patřilo místnosti někdejší čekárny. Prostě nikde.

"Že by tady nic nejezdilo?", napadlo na chvíli Radka. "Vždyť i to nádraží vypadá tak opuštěně… Ale ne, na internetu to přece bylo napsáno. Vlak určitě pojede, ten jízdní řád jen asi někdo strhnul."

Radek měl také zálibu ve focení. Kdekoliv byl, pořídil tam na památku několik fotografií. Řekl si, že nějaké fotky by pořídit měl, ale snad jen jednu nebo dvě. Stejně - v té mlze by vyšly mizerně. S tím už měl své zkušenosti.

Určitě si chtěl vyfotografovat budovu. Ošklivou, šedivou, oprýskanou barabiznu. Dvě podlaží a nad nimi ještě podkroví. Na nádraží v tu nebyla ani noha. Nebo alespoň tak si to Radek v tu chvíli myslel.

V těch okamžicích se začaly dít věci, které náš hrdina vůbec nečekal.

Ve chvíli, kdy svůj fotoaparát směřoval na nádražní budovu, objevil se v pootevřeném okně prvního patra budovy jeden z obyvatelů zdejšího nádraží. Řekl cosi nezřetelného. Radek mu nerozuměl. Tu fotku v tu chvíli nepořídil. Nechtěl ji mít zkaženou tím, že na ní bude nějaká osoba. Přístroj na chvíli odložil a až po chvíli pořídil fotku novou.

Uplynulo několik desítek sekund a pak se to stalo...

Zpoza budovy zapadákovského nádraží vyšly dvě mladé osoby mužského pohlaví. "Potřebujete něco?", ptal se jeden. Než se Radek nadechl k odpovědi, druhý mladý muž vytasil nůž střední velikosti a zároveň si vzal slovo:

"Co tady chceš, ty fízle? Co tady fotíš? Vypadni!"

Radek byl šokován. Stěží popadal dech. Těžko hledal slova, která by mohla v takové chvíli obstát. "Vždyť to je nádraží, veřejná budova." "Jaká veřejná budova, vole?" "No přece…" Nedopověděl. Zdálo se mu, že dva mladí muži udělali krok dopředu, tak sám raději učinil několik kroků zpět. Až málem zakopl o kolejnice té jediné koleje, která na zapadákovském nádraží byla. Přešel i silnici, která vedla hned za nádražím. Dorazil k nejbližšímu bytovému domu, který stál za tou silnicí. Velký, šedivý dům. Doba výstavby, odhadem, padesátá léta dvacátého století. Radek si myslel, že u tohoto domu bude mít klid. Takové útočiště, kde počká na vlak, když nemůže čekat přímo na nádraží.

Stál na dlaždicích, které zpevňovaly prostor mezi silnicí a vchodem do domu a tím částečně nahrazovaly neexistující chodník. Najednou z domu vyšel starší muž. "Co tady děláte?", zeptal se Radka. "No… Já tu čekám", odpověděl Radek. "Toto je soukromý pozemek, tady nemáte co dělat!". "Dobře, tak já jdu pryč", povzdechl si hlavní hrdina našeho příběhu.

Strach ještě více sevřel jeho srdce. "Pane Bože, do čeho jsem se to dostal? Kam jsem to přijel? Takové nepřátelské prostředí. No dobře, udělám pár kroků na VEŘEJNOU silnici. Ani ta budova nádraží není veřejná… Proč jsem sem vůbec jezdil? Vždyť ani to počasí se nepovedlo…"

Po vyhnání ze "soukromého pozemku" Radek stál na okraji silnice za nádražím. Dva přízraky v podobě dvou mladých obyvatel zapadákovského nádraží stále byly tam, kde jim před několika minutami tváří v tvář stanul.

Přitom se k němu ale nepřibližovali. To mohlo být Radkovi útěchou, že mu vlastně ublížit nechtějí. Snad ho chtěli jen vystrašit, odehnat. To si ale Radek v takovém stavu úzkosti neuvědomoval.

Strach v jeho mysli přetrvával. Zbývalo několik minut do chvíle, kdy měl odjet vlak. Ale na jediné koleji zapadlého nádraží pořád nic nestálo, přitom všechny vlaky zde jízdu začínají - do Zapadákova vedou koleje jen z jednoho směru. Radka napadlo, že ten vlak snad teprve přijede a po chvíli zase odjede zpět. Ale neměl možnost si tuto svoji myšlenku ověřit. Jízdní řád si nevytisknul a na nádraží žádný vyvěšen nebyl. A i kdyby, musel by projít okolo dvou nepřátelských osob...

Autobus, kterým také mohl ze Zapadákova odjet, už byl pryč. Radek věděl, že už musí počkat na vlak. Nebyl si jist, kde vlastně může čekat - všude mu to připadalo nepřátelské. Nakonec zůstal stát několik minut na stejném místě. Vedle toho "soukromého" vydlážděného prostoru.

Nastala už minuta, kdy vlak měl ze zapadákovského nádraží odjet. Tak to alespoň stálo na internetu. Radek znejistěl. "Co když ten vlak vůbec nepřijede? Co když tady budu muset zůstat? Vždyť to má být poslední vlak, který má dnes jet! Snad ještě nějaký autobus by jet mohl… Ale to se už stejně asi nestihnu dostat až domů..."

Ve chvíli, kdy už měl Radek být asi pět minut ze Zapadákova pryč, ozvalo se v dálce houkání. Přijížděl vlak. Radek přistoupil blíže ke kolejím. Dva zlí duchové, z nichž jeden ještě před několika minutami svíral v ruce nůž, byli najednou pryč. Z mlhy se vynořil malý červeno-bílý motoráček. Zastavil před budovou sešlého oprýskaného zapadákovského nádraží. Nikdo z vlaku nevystoupil a nikdo na něj ani nečekal. Z vlaku pouze vykouknul průvodčí. Radek přešel přes kolej, aby mohl nastoupit do vlaku. Po dvou mladých chuligánech už nebylo ani vidu, ani slechu.

Vyděšený Radek pomalu nastoupil do motoráčku a třesoucím se hlasem začal průvodčímu vyprávět, co se stalo. Pak jej požádal, jestli by mohl být chvíli s ním. Ale průvodčí mu odvětil: "Běžte si sednout do prostoru pro cestující." Sám pak šel do kabiny strojvedoucího.

Na zapadákovském nádraží se vlak zdržel jen krátce. Strojvedoucí přešel na stanoviště na opačné straně motorového vozu a vlak za chvíli ze Zapadákova odjel. Měli asi desetiminutové zpoždění.

Radek pořád nemohl uvěřit tomu, co v předchozích chvílích svého života zažil. Bylo to přece tak absurdní. Tak těžko pochopitelné.

Motoráček se pomalu vzdaloval od Zapadákova. Skrz spadané listí napadané na rzí pokryté koleje, projížděl zamlženou krajinou. Radek si tu cestu ani neužíval. Přes orosená okna a kvůli mlze stejně skoro nic neviděl. A hlavně, pořád nemohl zapomenout na to, co v minulých chvílích svého života zažil.

Nedokázal tu věc ze své hlavy vytěsnit celé další hodiny. I když už byl od Zapadákova daleko a opět mezi lidmi, kteří se tvářili přátelsky. Čím dál tím více jej napadala myšlenka "Opravdu se to stalo? Nebo to všechno byl jenom zlý sen?"
 


Komentáře

1 Fial Fial | 1. prosince 2011 v 13:33 | Reagovat

Zajímavá povídka. Trochu mi připomíná jedno nádraží, které jsem ovšem poznal za jiného počasí (bylo pěkně, i když trochu chladnou) a v jiné situaci (pár lidí tam bylo a nepřátelsky se netvářili).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama