Leden 2012

Kdyby se dědeček probudil (2007)

28. ledna 2012 v 21:18 Povídky
Můj táta dodnes rád vzpomíná na svého dědečka, i když letos v září uplyne již třicet pět let od chvíle, kdy tento vzácný člověk náhle odešel. Vzhledem k tomu, jaký zde tehdy vládl režim, určitě se dostal do lepšího světa, než ve kterém byl za svého pozemského života.
(...)
Možná proto, aby zapomenul na facky, které mu život dává (v roce 1948 byl, coby nekomunista, degradován z ředitele pojišťovny na pouhého vrátného), trávil coby penzista s trvalým bydlištěm Praha 7 každé léto na chalupě ve Hvězdonicích, obci na řece Sázavě. Onoho posledního léta jeho života, v roce 1972, stavěl se už v blízkosti obce dálniční most přes Sázavu. Můj pradědeček se těšil, jaká to bude paráda, jak rychle se dostane do Prahy...
Žel, nedočkal se. Srdeční infarkt se mu stal osudným. Možná, že kdyby se to stalo dnes, tak by, při jiné úrovni medicínského poznání, přežil...

Ano, věda za tu dobu učinila obrovský pokrok. Podle některých názorů je dokonce možné, že budeme již v blízké budoucnosti umět probouzet mrtvé. Zkusme si představit, že by to byla pravda už nyní - a obsah urny, připevněné k rodinnému hrobu na hřbitově na Malvazinkách v Praze 5, by se zpět přetvořil na hmotu, ze které kdysi vznikl, a tato by obživla.


Pradědeček se po třiceti pěti letech probouzí. Je tu jiný režim. Už nelezeme do zadní části těla Moskvě, ale Bruselu. Nebo možná Washingtonu. To je však našemu hrdinovi lhostejné. Bere si před hřbitovem taxíka a poroučí jet po dálnici do Hvězdonic. Konečně zažívá to, nač se těšil. Vůz samozřejmě překračuje povolenou rychlost, ale dědečkovi to nevadí, spíše naopak. Ve Hvězdonicích jsou už po půlhodině jízdy. Jde však o věc výjimečnou, takto rychle dojet - ale měli štěstí, neuvázli na Jižní spojce v kolonách.

Dědeček vystupuje z taxíku. I po 35 letech nachází archaické dlažební kostky, které tvoří povrch jediné, zato velmi dlouhé, ulicei Hvězdonic. Ptá se taxikáře, co je dlužen. Všemi mastmi mazaný a "turbem" vybavený podnikatel odvětí, že "to dělá" čtyři tisíce. Dědeček, vědom si, že tolik peněz si jako vrátný vydělal až za dva nebo tři měsíce, marně lapá po dechu. Opět jej skolil infarkt. Tak silný, že mu nebylo pomoci. Zemřel. V jeho životě, dá-li se to tak říci, se mu to stalo už podruhé. A znovu jej oživit? Na to si věda opravdu ještě netroufá. Ale možná je to tak dobře, vždyť co dalšího by zjistil?

Okradl jej taxikář. Ale stejně tak mu tuto "službu" mohl udělat jakýkoliv zlodě. Během své jediné cesty si Prahu pořádně neprohlédl, taky se změnila, nejen k lepšímu. S komunistickým režimem a jeho manýry jsme se dodnes pořádně nevypořádali. Takový hodný člověk by se do dnešní společnosti nehodil. On by se pro své okolí rozdal - kdo je dnes takový? Každý hrabe jenom pro sebe. A v neposlední řadě - stejně už by natomto světě neměl ani svoji ženu a ani jednu ze svých dcer. I ta vnoučata žijí už úplně jiný život. Ne ne, dědečkovi je lépe na Malvazinkách.

Pohled z okna při dobré a při špatné náladě (2005)

19. ledna 2012 v 12:06 Ostatní
První věc, kterou udělám, když ráno vstanu z postele, je, že odtemním žaluzie ve svém pokoji, orientovaném na západ. I to, co z něj uvidím, určuje, jakou budu mít ten den náladu. Jako u mnoha dalších lidí, tak i u mě platí, že čím více ten den září slunce, tím jsem rozzářenější i já. Samozřejmě, že náladu určují i další faktory - co mě ten den čeká, například jestli jdu ten den do školy anebo ne, jak jsem se vyspal a podobně. Z toho vyplývá, že pro vytvoření pokud možno co nevětšího kontrastu je potřeba na jedné straně vzít den slunečný, kdy jsem se dobře vyspal a nemusím jít do školy, a na druhé straně ráno zamračené či mlhavé, proložené únavou z nedostatku spánku a vědomím, že mé tělo za několik desítek minut k sobě přitáhne školní budova. Popišme si tedy dvě naprosto rozdílné nálady.

Je sobota, konec května tohoto roku, krátce před půl sedmou ráno. Probouzím se sám od sebe, vyspalý takříkajíc dosyta. Protože byla teplá noc, spal jsem při otevřeném okně a hned po probuzení jsem mohl slyšet ptačí zpěv. Vstávám z postele a odtemňuji žaluzii, abych pustil do svého pokoje kousek světla. Slunce už svítí, odráží se od jednoho z oken v protějším panelovém domě. Tráva, jestli se tak dá nazvat ten řídký zelený porost kolem chodníku pod oknem, už dosahuje úctyhodné velikosti. Příští týden sem asi vyjedou pracovníci Technických služeb se sekačkami. Stromy jsou už úctyhodně zatíženy listovím. Až slunce vystoupá výše a posune se k jihu, v listí se začnou odrážet sluneční paprsky. Kdyby ty stromy jen tušily, že jim zbývá již jen necelých pět měsíců života, protože na podzim ustoupí výkopu pro plynové potrubí...
Pohled z poněkud většího okna je hezký i z naší kuchyně, orientované na sever. Sluneční paprsky prostupují z ostrého úhlu do mé snídaně. Nebe je modré jak len, dnes bude nádherný den. Nebudu doma, chci ven. Mám tak dobrou náladu, že mě napadají verše.
Chystám se na delší projížďku na kole. Zatímco někteří moji vrstevníci budou dnes dopoledne vyspávat kocovinu nebo sbírat síly na sobotní zábavné akce, já vložím své síly do pedálů kola již po ránu. Cestou uvidím daleko krásnější přírodní scenérie, než jaké mohu vidět z okna paneláku...

Od krásného jarního dne již uplynulo několik měsíců. Je typické listopadové, mlhavé ráno. Ze spánku mě musí vytrhnout budík. Moc jsem toho nenaspal, skoro do půlnoci běžel fotbal. Ach jo, Sparta zase prohrála. Z i tak dost krátkého spánku mě během noci vytrhnul i náš pes, kterému byla zima a škrábáním na dveře se úspěšně dožadoval vpuštění do mého pokoje a pod moji peřinu. Nedá se nic dělat - musím vstávat, za hodinu a půl mi začíná škola. Otáčím žaluzie, abych vpustil dovnitř denní světlo. Ale nic nepřichází, jako by se někde zapomnělo. Sice už není černočerná tma, ale co z okna vidím? Především tedy mlhu. Ta je nepřehlédnutelná. Rozléhá se všude. Z těch několika málo stromů, které nepřekážely novým inženýrským sítím, již stihly opadat všechny listy. Už několik dní máme v našem městě sníh. Teď v noci ho zase trošku napadalo a také muselo venku mrznout. Řidiči oškrabávají námrazu z oken svých plechových miláčků. Vůbec se mi nechce vstávat. Při pohledu z okna v kuchyni si potvrzuji, že sloupec lihu ve venkovním teploměru opravdu nedosahuje na bod rozdělující H2O na vodu a led. Jinak ale druhé okno nabízí stejný pohled jako to první - mlha, námraza, zima. A do toho za hodinu půjdu. Ach jo!

Velikonoční pondělí (2003)

8. ledna 2012 v 6:21 Básničky a rýmovačky
Až bude u vás zajíček,
dejte mu hodně vajíček.

Dejte mu alkohol na sílu,
ať může použít svou "žílu".

Alkohol najejte do hrdel,
ale dávejte pozor na p..el! :-)