Pohled z okna při dobré a při špatné náladě (2005)

19. ledna 2012 v 12:06 |  Ostatní
První věc, kterou udělám, když ráno vstanu z postele, je, že odtemním žaluzie ve svém pokoji, orientovaném na západ. I to, co z něj uvidím, určuje, jakou budu mít ten den náladu. Jako u mnoha dalších lidí, tak i u mě platí, že čím více ten den září slunce, tím jsem rozzářenější i já. Samozřejmě, že náladu určují i další faktory - co mě ten den čeká, například jestli jdu ten den do školy anebo ne, jak jsem se vyspal a podobně. Z toho vyplývá, že pro vytvoření pokud možno co nevětšího kontrastu je potřeba na jedné straně vzít den slunečný, kdy jsem se dobře vyspal a nemusím jít do školy, a na druhé straně ráno zamračené či mlhavé, proložené únavou z nedostatku spánku a vědomím, že mé tělo za několik desítek minut k sobě přitáhne školní budova. Popišme si tedy dvě naprosto rozdílné nálady.

Je sobota, konec května tohoto roku, krátce před půl sedmou ráno. Probouzím se sám od sebe, vyspalý takříkajíc dosyta. Protože byla teplá noc, spal jsem při otevřeném okně a hned po probuzení jsem mohl slyšet ptačí zpěv. Vstávám z postele a odtemňuji žaluzii, abych pustil do svého pokoje kousek světla. Slunce už svítí, odráží se od jednoho z oken v protějším panelovém domě. Tráva, jestli se tak dá nazvat ten řídký zelený porost kolem chodníku pod oknem, už dosahuje úctyhodné velikosti. Příští týden sem asi vyjedou pracovníci Technických služeb se sekačkami. Stromy jsou už úctyhodně zatíženy listovím. Až slunce vystoupá výše a posune se k jihu, v listí se začnou odrážet sluneční paprsky. Kdyby ty stromy jen tušily, že jim zbývá již jen necelých pět měsíců života, protože na podzim ustoupí výkopu pro plynové potrubí...
Pohled z poněkud většího okna je hezký i z naší kuchyně, orientované na sever. Sluneční paprsky prostupují z ostrého úhlu do mé snídaně. Nebe je modré jak len, dnes bude nádherný den. Nebudu doma, chci ven. Mám tak dobrou náladu, že mě napadají verše.
Chystám se na delší projížďku na kole. Zatímco někteří moji vrstevníci budou dnes dopoledne vyspávat kocovinu nebo sbírat síly na sobotní zábavné akce, já vložím své síly do pedálů kola již po ránu. Cestou uvidím daleko krásnější přírodní scenérie, než jaké mohu vidět z okna paneláku...

Od krásného jarního dne již uplynulo několik měsíců. Je typické listopadové, mlhavé ráno. Ze spánku mě musí vytrhnout budík. Moc jsem toho nenaspal, skoro do půlnoci běžel fotbal. Ach jo, Sparta zase prohrála. Z i tak dost krátkého spánku mě během noci vytrhnul i náš pes, kterému byla zima a škrábáním na dveře se úspěšně dožadoval vpuštění do mého pokoje a pod moji peřinu. Nedá se nic dělat - musím vstávat, za hodinu a půl mi začíná škola. Otáčím žaluzie, abych vpustil dovnitř denní světlo. Ale nic nepřichází, jako by se někde zapomnělo. Sice už není černočerná tma, ale co z okna vidím? Především tedy mlhu. Ta je nepřehlédnutelná. Rozléhá se všude. Z těch několika málo stromů, které nepřekážely novým inženýrským sítím, již stihly opadat všechny listy. Už několik dní máme v našem městě sníh. Teď v noci ho zase trošku napadalo a také muselo venku mrznout. Řidiči oškrabávají námrazu z oken svých plechových miláčků. Vůbec se mi nechce vstávat. Při pohledu z okna v kuchyni si potvrzuji, že sloupec lihu ve venkovním teploměru opravdu nedosahuje na bod rozdělující H2O na vodu a led. Jinak ale druhé okno nabízí stejný pohled jako to první - mlha, námraza, zima. A do toho za hodinu půjdu. Ach jo!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama