Příběh na pokračování, 4. kapitola - Třídní učitel Pavlíček a spolužák Petr Motalík

19. dubna 2012 v 23:20 |  Příběh na pokračování
(...)

Druhou hodinou, která Honzu a jeho třídu onoho jarního, slunečného, horkého, voňavě rozkvetlého, sytě modrého a zárověň svěže zelenavého květnového dne čekala, byla hodina fyziky. První ročník technického lycea má tento předmět dvakrát týdně. A ať už jde o sudý, nebo o lichý týden, sešit s popiskem "Fyzika" si Honza musí balit do své školní tašky vždy v pondělí a ve čtvrtek. Ve čtvrtečním případě to dokonce bývá tak, že fyziku mají druhou vyučovací hodinu, ať už je číslo daného týdne dělitelné beze zbytkou číslem dva, či nikoliv.

V pondělí bývají na specializované učebně pro fyziku, ale ve čtvrtek musejí být ve své třídě. Přece jen, fyzikářská učebna je ve škole jen jedna a těch tříd, které fyziku mají, je docela hodně. Samozřejmě nejde jen o obor technické lyceum - škola nabízí celkem šest studijních oborů, které se zakončují maturitní zkouškou. A když uvážíme, že v případě některých oborů jsou v tom kterém ročníku otevřeny dvě různé třídy - ostatně jako tomu je i v prvním ročníku technického lycea, nemůžeme se divit tomu, že to nevychází tak, aby se všechny hodiny fyziky odučily ve specializované učebně. Totéž platí i pro chemii, kterou dnes bude Honzova třída mít šestou hodinu - a také nebudou v "chemické" třídě, ale v té nejodlehlejší místnosti celé velké školní budovy, která je sídlem jejich třídy. Honzovi ale docela vyhovuje, když výuka těchto předmětů probíhá ve třídě. Pokud totiž mají hodinu ve fyzikální učebně, tak si často pouštějí - alespoň po část hodiny - nějaké to naučné video. Honza ale má ve fyzice, která patří k jednomu z jeho oblíbenějších předmětů, raději výklad učitele.

Jen krátce po zazvonění, tedy téměř přesně v devět hodin ráno, sotva si Honza s Vojtou stihli nachystat učení na příslušnou hodinu, vstoupila do třídy osoba vysoké postavy. Statný čtyřicátník s hustými, i když již mírně prošedivělými vlasy. Neoholená tvář s již rovněž prošedlými vousy mu opticky přidává na věku, ale také na autoritě. A kdo že je tou osobou? Je to Mgr. Václav Pavlíček, fyzikář a zároveň třídní učitel Honzy, Vojty i jejich spolužáků.

Jen vstup pana učitele Pavlíčka do třídy se odehrává za jiných okolností, než za jakých překračují práh stejné učebny jiní učitelé. Václav Pavlíček totiž přímo vyžaduje, aby žáci při jeho příchodu nevstávali ze židlí. Od počátku roku, kdy na něco takového všichni koukali s vykulenýma očima, již uplynula dlouhá doba, a tak si už skoro všichni zvykli. Jen sem tam se stane, že jeden, maximálně dva studenti si to neuvědomí a při vstupu pana učitele Pavlíčka do třídy změní polohu své tělesné schránky do vzpřímené polohy, kdy tato změna je doprovázena hlasitým vrzáním starých židlí o linoleovou podlahu třídy.

Tentokrát se jeden takový student, který si existenci zažitého pravidla neuvědomil, našel. Byl to Petr Motalík. Puberťák vysoké postavy, je téměř tak vysoký jako Honza. Ale to je asi jediné, v čem jsou si ti dva podobní. Petr rád navštěvuje diskotéky a různé další zábavní akce. Honza nikdy na žádné takové akci nebyl. Zatímco Honza má krátké vlasy, tak Petr nenavštívil holiče snad od chvíle, co se stal studentem střední školy. Dokud jeho vlasy byly jen středně dlouhé, upravoval si je gelem. Od jisté chvíle, kdy se dal jeho vlasový porost označit za dlouhý, už gel nepoužívá. A ještě je tu jeden nepatrný rozdíl - zatímco Honza má ve většině předmětů, s výjimkou těch technických (se zvláštním zřetelem na technické kreslení) většinou dobré známky, tak Petr v několika předmětech doslova plave. Nejinak je tomu i v případě fyziky.

(...)
 


Komentáře

1 Fial Fial | 24. dubna 2012 v 13:01 | Reagovat

Tak jsem si dneska zaráz přečetl jak třetí, tak čtvrtou kapitolu. Pořád je to jen taková omáčka okolo. Snad se brzy něco stane, třeba na té axkurzi 1. června... Samotnou omáčku jí málokdo, většina lidí si k ní udělá maso a nějakou přílohu.

2 baywatchnights baywatchnights | Web | 24. dubna 2012 v 22:09 | Reagovat

Díky za komentář (za tento, ty předchozí i případné další). "Omáčka okolo" - úvodní kapitoly nebo spíše první den děje jsem pojal spíše jako představení jednotlivých postav, takže to je jistě víc o "úvodní expozici" než o nějakém ději.

Uznávám, že u posledních dvou kapitol jsem to možná trošku odbyl a také že jsou kratší, než by mohly být. Ale s ohledem na formát těchto stránek si myslím, že ani není vhodné psát jednotlivé kapitoly příliš dlouhé (ne o moc delší, než byla první nebo druhá kapitola).

Tu exkurzi, o které byla zmínka v první kapitole, mám naplánovanou až přibližně za 4 - 5 kapitol (pokud ty další kapitoly udělám delší než ty dvě předchozí). Ale mezitím se jistě něco přihodí a možná to bude docela "maso". :-)

3 Fial Fial | 25. dubna 2012 v 16:10 | Reagovat

Na "maso" se těším. Představené postav je důležité. U normálních příběhů v knížkách to takhle lze, ale u kapitolovek je lepší v první kapitole předstvit hlavního hrdiny + na konci kapitoly náznak blížícího se zvratu, v další kapitole se rozjíždí děj a postavy naskakují za jízdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama