Leden 2013

Setkání s tajemnem, 2. část - čtyřúhelník BSE

26. ledna 2013 v 8:00 Setkání s tajemnem
Má setkání s tajemnem, spočívající v různých podivných předtuchách, se netýkala jen úmrtí blízkých nebo všeobecně známých osob, ale i jiných událostí. O jednom takovém případě vás seznámím v následujících odstavcích.

Na počátku 21. století děsila republiku hrozba nemoci BSE, zvané též "nemoc šílených krav". K nálezu prvního tato nemocného zvířete v naší zemi došlo v červnu 2001 v obci Dušejov na Jihlavsku. Druhý případ této nemoci byl ohlášen v srpvnu téhož roku z obce Světnov v okrese Žďár nad Sázavou. O více než rok později, koncem září roku 2002, byl zjištěn v Deblíně na Tišnovsku.

Po zjištění toho třetího případu jsem si uvědomil zajímavou souvislost - že vzdušná vzdálenost z Dušejova do Světnova je přibližně stejná jako ze Světnova do Deblína, a že spojnice Dušejova se Světnovem svírá se spojnicí Světnova s Deblínem téměř přesný pravý úhel. A že ke čtvrtému nálezu "šílené krávy" by mělo dojít v blízkosti Jaroměřic nad Rokytnou, městečka v okrese Třebíč. Protože právě tam vychází čtvrtý vrchol jen lehce zkoseného (koso)čtverce, jehož třemi zbýajícími vrcholy jsou právě Dušejov, Světnov a Deblín.

V jedné věci jsem se spletl - ke čtvrtému nálezu nemoci BSE došlo (jen několik dní poté, co mne výše uvedená myšlena napadla) v obci Šestajovice v okrese Praha-východ.

Ale v něčem jsem se nespetl. Pátý případ této nemoci byl zjištěn (na jaře následujícího roku, tedy roku 2003) v obci Dolní Lažany. Obci ležící nedaleko Jaroměřic nad Rokytnou... Dost mě zamrazilo ve chvíli, kdy v televizi ohlašovali, kde že k nálezu dalšího případu BSE došlo. Znamenalo to totiž, že moje předtucha se (s výhradou, že nešlo v pořadí o čtvrtý, ale až o pátý případ) vyplnila...

Obrazec vzniklý ze spojnic jednotlivých obcí skutečně je jen mírně zkoseným čtvercem a vzdušné vzdálenosti mezi jednotlivými obcemi jsou (viz údaje na pravé liště na odkazované stránce) téměř totožné - mezi 43,6 a 45,3 km. Dolní Lažany té definici "čtvrtého vrcholu lehce zkoseného čtverce" odpovídají dokonce lépe, než by tomu bylo v případě samotných Jaroměřic nad Rokytnou - pak už by se vzdálenosti mezi jednotlivými obcemi odlišovaly o něco více.

V tomto souboru jsou uvedeny mj. informace o místech a datumech tehdejších nálezů nemoci BSE v ČR, včetně všech výše uvedených obcí: http://www.bse-expert.cz/pdf/I_BSE_2001-2002.pdf

Prezidentské volby

9. ledna 2013 v 7:08 Volby a politika
Za dveřmi jsou prezidentské volby. Na rozdíl od voleb předcházejících, nebude mojí úlohou pouze sledování televizního přenosu ze společné schůze poslanecké sněmovny a senátu a různého handrkování, jako tomu bylo dříve (například údajné příkazy k fotografování hlasovacího lístku se zaškrtnutým jménem, spory o tajné vs. veřejné volbě, hádky v rámci vládní koalice atd.). Ne ne, možnost zvolit prezidenta konečně budou mít občané.

Ne, že by to bylo bez problémů. Padesátitisícovou hranici počtu platných podpisů na příslušné petici, umožňující kandidaturu tomu kterému kandidátovi, považuji za přemrštěnou. Podle mého názoru, mělo by být zapotřebí jen přibližně pět tisíc až deset tisíc podpisů, které by sice zabránily tomu, aby na prezidenta kandidoval "kdokoliv z ulice", ale nešlo by o hranici (pro některé kandidáty) nepřekonatelnou. Kdo je a kdo není pro případné prezidentství přijatelný, to ať následně rozhodnou voliči ve volbách. Na druhou stranu, toto - byť nevhodné - pravidlo bylo jasně stanoveno dlouho dopředu a každý měl možnost začít se sbíráním potřebných podpisů dostatečně brzy, aby jich získal dostatečné množství i s rezervou pro případné vyřazení části podpisů jako neplatných (a ne, že takovýto počet hlasů nezískám a po zamítnuté stížnosti u soudu budu tvrdit, že jde o politické rozhodnutí a snahu o odstranění apod.).

Komu z devíti platných kandidátů dám svůj hlas?

Mým favoritem by byla osoba s elegancí, která je vlastní Zuzaně Roithové a Taťaně Fischerové. S "dobrým jménem ve světe", které jistě má Karel Schwarzenberg. Osoba s politickými zkušenostmi a ekonomickými znalostmi. jaké má Miloš Zeman. Osoba moudrým vzezřením Přemysla Sobotky. Člověk věkově blízký Jiřímu Dienstbierovi ml. Někdo s rázností a "uměním jít proti proudu" jako Jana Bobošíková....

Bohužel, klonování není možné a takovýto "mix" nelze provést. Budu muset zvolit kompromis a vybrat si někoho "nedokonalého". Pořád platí, co jsem psal do článku před senátními volbami - při volbách, kde se nevolí "strana", ale konkrétní kandidát, mne příliš nezajímá jeho politická příslušnost. Ani současná, ani z dob před 23 a více lety. Navíc, někteří prezidentští kandidáti ani nebyli žádnou stranou nominováni... Asi je škoda, že nekandiduje Jan Švejnar, ten by asi byl nejblíže mým představám...

Ale i z nabízených kandidátů jsem si nakonec vybral. Koho? To neprozradím. Ale je to jedna ze sedmi osob, které zmiňuji v předchozím odstavci. Jen napovím, že při výběru jsem se neřídil tzv. průzkumy veřejného mínění, na základě kterých se mj. média následně rozhodují, komu dají a komu naopak vůbec nedají možnost prezentovat své představy.
Nicméně, jestli osoba, které dám svůj hlas, volby nevyhraje, neurazí mne, pokud se na Pražský hrad dostane kdokoliv z lidí, které jsem napsal v předchozím odstavci. :-)

Setkání s tajemnem, 1. část - úmrtí K. Čáslavského, L. Baarové, M. Šimka...

3. ledna 2013 v 7:20 Setkání s tajemnem
Jsou zprávy, které s vědomím předcházejících událostí podvědomě očekáváte, ale když nakonec nastanou, stejně mohou zaskočit. Jednou z nich se pro mne ve středu 2. ledna stala smutná zpráva o úmrtí filmového historika, pana Karla Čáslavského. Je tomu pár týdnů zpět (bylo to někdy koncem listopadu 2012?), co jsem si uvědomil, že zatímco někdy v únoru psali v novinách o tom, že pan Čáslavský trpí těžkým zápalem plic a jeho stav je vážný, tak nikdy, ani o mnoho týdnů nebo měsíců později, se neobjevila žádná zpráva o tom, jestli se uzdravil a byl z nemocnice propuštěn, nebo jak se mu vlastně daří. Druhá možnost, že by již tehdy zemřel, nepřipadala do úvahy - to by se o tom v médiích jistě zmínili. Na tom všem by ještě nebylo nic moc divného, jenže...

Já jsem si na pana Čáslavského vzpomněl 1. ledna odpoledne. Sám pro sebe jsem si dával otázky, jak na tom asi zdravotně je. A sám pro sebe jsem si odpověděl, že se zápalem plic určitě není možné bojovat téměř rok. Že buď dojde mnohem dříve k jeho vyléčení, nebo naopak k úmrtí na tuto nemoc. A sám jsem se naivně ujistil, že sice už asi nemůže vystupovat na veřejnosti, že jeho zdraví už se nevrátilo do dřívějšího stavu, ale že jistě na tomto světě nějakou dobu ještě bude. Leč, spletl jsem se. V tu chvíli zbývalo jen několik hodin do chvíle, kdy pan Čáslavský zemřel. Možná byste řekli, že to je jen náhoda. Ale v mém životě to není zdaleka první případ tohoto druhu.

Nejstarší vzpomínku na toto téma mám z 26. října roku 2000. Vraceli jsme se z povedeného výletu do Vídně, kterou jsem tehdy navštívil poprvé. Prošli jsme jak Schönbrunn, tak i historické centrum Vídně včetně několika muzeí, do kterých byl toho dne volný vstup (jak tomu vždycky 26. října, kdy mají Rakušané státní svátek, bývalo). Byl to krásný slunečný podzimní den, ale cesta zpět domů už se odehrávala potmě. Už jsme se pomalu blížili zpět k českým hranicím, když mě napadlo: "Vlastně v té Vídni bydlí Lída Baarová, hvězda prvorepublikového stříbrného plátna. Před pár měsíci tam u ní byl režisér Otakar Vávra na návštěvě a psali o tom v novinách, ale ona už moc nevnímala okolí..." Jen o pár okamžiků později jsem si uvědomil: "Ale ne, to nebylo ve Vídni. Oni psali, že bydlí v Salcburku." Po chvilce jsem tu myšlenku úplně pustil z hlavy. A druhého dne večer v televizi ohlásili zprávu: "Ve věku 86 let dnes v Salcburku zemřela Lída Baarová"...

Psal se rok 2004, konkrétně únor. Ze spánku, kdy jsem potřeboval načerpat síly na první pracovní den nového týdne, mne 16. února v 6 hodin ráno, tedy o pár desítek minut dříve, než jsem měl v plánu, vytrhl zlý sen. Zdálo se mi, že už je červen 2004, zbývá už jen pár dní do začátku mistrovství Evropy ve fotbale a najednou zničehonic přišla zpráva, že náhle zemřel Karel Brückner, trenér národního týmu. A sen pokračoval tím, že všichni se ptali, co vlastně bude dál, kdo povede tým a tak dále. Ve škole jsem o svém snu řekl jednomu spolužákovi. Rozhovor probíhal zhruba takto: "Hele, mně se teďka v noci zdálo, jako že už je před tím mistrovstvím Evropy, jak jsme na ně postoupili, a že najednou umřel Karel Brückner." Spolužákova odpověď mě šokovala: "Jo, umře." "Co to kecáš? ... Jak to víš?", vyhrkl jsem vyděšeně. "No jasně že umře. Každej jednou umře, ne?", odvětil. "Jo aha, ty myslíš jako někdy časem, tak to jo, no.", odpověděl jsem já, ale spolužák ještě pokračoval: "Mně se ti nedávno v noci zdálo, že umřel Václav Klaus. Ve zprávách to pak dávali samozřejmě hned jako první zprávu. Byla tam jeho fotka a na ní velkým červeným písmem napsáno: SMRT." Dál už jsem tomu snu nevěnoval pozornost, ale večer jsem se ze zpráv dozvěděl smutnou zprávu: "Dnes, 16. února 2004, časně ráno, zemřel Miloslav Šimek.". V pozadí za redaktorem sice byla fotografie pana Šimka, ale nebylo tam slovo SMRT (jak se spolužákovi zdálo při "úmrtí Václava Klause"), ale ÚMRTÍ, a písmo nebylo červené, ale černé.

Na podzim stejného roku jsem se na jedné takové kulturní akci dal na chvíli do řeči s jednou milou dívkou. Dozvěděl jsem se, že je ze Lhotky, obce vzdálené od našeho města asi patnáct kilometrů. Nikdy předtím ani nikdy potom jsem už tu dívku neviděl, ale toho večera jsem na ni ještě nějak myslel :-) a říkal jsem si: "Ve Lhotce přece bydlí sestra pana Pokorného, tátova známého. Bydlí tam s manželem a dětmi v tom velkém baráku na návsi...". Uplynuly snad jen dva dny, kdy táta přišel domů z práce a první, co po příchodu mně i mámě řekl, byla nemilá Jobova zvěst: "Představte si to, víte kdo umřel? Manžel sestry Lojzy Pokorného." Ve mně hrklo: "Ten ze Lhotky?" Táta odvětil: "Jo, přesně ten. Infarkt. Akorát před čtrnácti dny oslavil padesátiny, měl velkou oslavu, a ono už je po něm...".

(pokračování příště)