Červen 2013

Příběh na pokračování, 15. kapitola - Rozmluva s lékařem

27. června 2013 v 8:05 Příběh na pokračování
(...)

Cesta autobusem trvala Honzovi a jeho mámě asi patnáct minut. Zastávka MHD leží hned vedle nemocniční brány, takže to Honza s mámou neměli do cíle své cesty daleko. Chirurgická ambulance navíc leží v předním traktu areálu nemocnice. Dusné venkovní prostředí vystřídali za chladný interiér přízemí nemocničního objektu. A chladný nejen teplotou. Holé bílé stěny, pach sterilního prostředí... V čekárně před ambulancí nikdo nečeká. Na dveřích ambulance ale stojí "Neklepejte, vyčkejte příchodu sestry." Tak snad někdo vykoukne. Stalo se tak hned o minutu později.

Ale nebyla to sestra, ale lékař. "Hm, silniční lišej", byla první slova, která zazněla, když se podíval na Honzu. "Tak pojďte dál, podíváme se na to." Honza s mámou společně vstali. "Ne, to pojďte dál jsem říkal tady mladému pánovi. Je už dost velký na to, aby byl u doktora sám, ne?" Máma se trochu podivila, ale nic neřekla. Za Honzou se zavřely dveře ordinace.

"Tak se posaďte. Kartičku zdravotní pojišťovny máte?"
"Ano, jistě, tady", vytáhl Honza z pouzdra na doklady požadovaný doklad.
"Tak co se vám stalo?"
"No... Havaroval jsem na kole. A dopadlo to takhle. Doma jsme to s mámou vyčistili, ale pak jsme zjistili, že mi tady na spánku zůstal kamínek, v té ráně."
Doktor vstal ze židle a podíval se na Honzovu hlavu zblízka. "Ano, je to tam. No to není nic vážného. Dáme to pryč. Já si na to vezmu tady tuto pinzetu, počkejte..."
"Opravdu, on mi vyká. Stejně jako před chvílí na chodbě. Stejně jako ti manželé, kteří mě našli potom, co jsem z toho kola spadl", uvědomil si pro sebe Honza.
"Tak a teď to trochu zabolí, ale to nic není. Však jste už dospělej chlap, tak něco vydržíte, že."
Trochu to zabolelo, ale ne více než dezinfekce ran na rukou a nohách, které dělali s mámou před pár hodinami doma.
"Tak a je mrška venku. Ani to nebolelo, že?", zeptal se muž v bílém plášti. Honza jen lehce pokrčil rameny. Lékař ještě ránu dezinfikoval a bylo po všem.

"Tak, a teď vám musím položit několik otázek."

I na toto se na 1188 někdo zeptal?

23. června 2013 v 20:40 Ostatní
Nedávno jsem na jedné telefonní budce spatřil zajímavou reklamu. Upoutávala na informační linku 1188, o které jsem už dříve psal dvě drobná zamyšlení. Reklama uvádí, že údajně na tuto linku telefonoval někdo s otázkou, do kdy se u nás platilo papírovou pětikorunou. Tedy s dotazem, jehož rychlé zodpovězení určitě není nijak důležité. S dotazem, který si dotyčný mohl prakticky zdarma později vyhledat na internetu (ostatně, vyhledání správné odpovědi operátorkou nebo operátorem linky proběhlo stejným způsobem).

Hodně se divím (nejde-li o nepravdivou reklamu), že někdo byl ochoten obětovat několik desítek korun, aby se k odpovědi na takovouto otázku dostal rychle a bez otálení.


Tak nám padla vláda

19. června 2013 v 8:12 Volby a politika
Tak nám padla vláda.

Jak známo, tak si její pád přála naprostá většina občanů. Tito lidé tedy od této chvíle jsou a budou spokojeni.

Od mnoha lidí zaznělo, že tato vláda byla nejhorší vládou, kterou kdy samostatná Česká republika měla. Žádná předchozí vláda nebyla opředena tolika skandály. I v tomto případě mohou být lidé spokojeni. Teď už přece bude jedině lépe.

Nebo že by ne?

Každá neúřednická vláda minimálně od roku 1996, byla již po dvou letech své existence velmi málo populární a občané si - podle průzkumů veřejného mínění - údajně přáli její pád a vypsání předčasných voleb. Jinými slovy si přáli, aby sami měli možnost opravy, protože při posledních sněmovních volbách se snad rozhodli špatně. Ale ani další volby, i když se na ně občas čekalo jako na smilování, nic nevyřešily - vláda z nich vzešlá se opět brzy stala neoblíbenou a "tou nejhorší, která tu kdy byla".

Občané při volbách vědí, že rozhodují na čtyři roky dopředu. O to uvážlivěji by měli postupovat, než dají svůj hlas té které straně. Je alibistické nějak se rozhodnout a za několik měsíců už nadávat, že to všechno je vlastně špatně.

Každému občanovi požadujícímu předčasné volby bych položil otázku, které strany by podle něj tedy měly vládnout. Všechny jsou více či méně "provařené" z aktuálního či dřívějšího vládnutí. Komunisté takto "provařeni" nejsou, ale to je jen proto, že nikdy u vlády nebyli. Jinak by nebyli o nic lepší. A nějaké nové strany tvářící se jako "nová alternativa"? Těch už tu také bylo několik Unie svobody, Strana zelených, koneckonců i Věci veřejné. Ani tudy zřejmě cesta nevede.

Tipnu si, že pád vlády v její dosavadní podobě pomůže (budou-li volby až v řádném termínu) ODS a TOP09. Stejně jako pomohl těmto stranám pád Topolánkovy vlády na jaře 2009. Kdyby si to měla Topolánkova, resp. nyní Nečasova vláda, "vyžrat" až do voleb, bylo by to pro jejich strany horší.

Přesto, ať budou volby kdykoliv, nejvíce hlasů a mandátů asi získá ČSSD. Otázkou ale zůstává, s kým by vládla. Za podpory komunistů? Jako "velká koalice" s ODS? Nebo s TOP09, která si - podle jednoho zajímavého komentáře - už v poslední době utvářela půdu pro takovýto "úhyb doleva"?

Namítne-li někdo, že tyto varianty nejsou nic moc a že těžko budou znamenat něco lepšího (jestli vůbec) než dnes, tomu odpovídám: vidím to stejně tak.


Setkání s tajemnem, 5. část - Miloš Nop a Dana Syslová

13. června 2013 v 8:00 Setkání s tajemnem
Prázdniny 2006 pro mě byly spíše nevydařené. Původní plány vzaly za své jedním jarním pádem ze schodů (viz předchozí kapitola) a o prázdninách pak nebylo moc "do čeho píchnout". Na kole se mi už moc jezdit nechtělo, protože kondice byla na mizerné úrovni. Stejnou únavu jako o rok dříve po šedesáti nebo možná až sto kilometrech jízdy jsem cítil už po patnácti kilometrech. Bylo jasné, že během toho roku už nic v tomto ohledu nedoženu, takže nemá smysl se tomu dál věnovat.

První polovina srpna se stejně vyznačovala ošklivým počasím (viz Stesky nad počasím) a většinu času jsem trávil doma. Ale byla to ideální příležitost k objevení něčeho, co jsem léta nepoužíval - několika gramodesek, které jsem poslouchával v útlém dětství. Jednou z těch desek bylo i LP "Šmoulové". Čtrtnáct písniček interpertovaných třinácti různými zpěváky nebo zpěvačkami (čtrnáctá píseň je společná, kde každý z interpretů zpívá malou část). Milá vzpomínka. (Na tomto místě připomenu: tím LPčkem myslím desku z roku 1988 s "normálními" písničkami! Ne audiokazetu vydanou asi o osm let později, obsahující remixované zkreslené "hlasy", kterými jsou "interpertovány" převážně převzaté písně.)

Jednou ze zpěvaček podílejících se na desce byla Linda Finková a jedním z aranžérů byl Miloš Nop. V tu chvíli jsem si sám pro sebe říkal: "Počkat, Linda, vlastně ve skutečnosti Lída - Ludmila - Finková je dcera Lídy Nopové. Ale to je přece žena Miloše Nopa, nebo jsem si to celou dobu myslel špatně? Nebo je to jeho sestra? Ale mám za to, že ne, že jsou manželé. Ale tak či tak, znamená to, že otcem Lindy Finkové není Miloš Nop, ale nějaký pan Fink nebo Finka".

Na zadní straně obalu desky jsou fotografie jednotlivých interpretů. Říkal jsem si pro sebe, že ještě všichni z nich jsou naživu. A že to samozřejmě je dobře. Pak jsem se podíval na autory hudby (jen část písní má české autory melodií, zbytek je převzatý z belgického originálu) a textů písniček, a přece jen jsem si uvědomil, že už zemřel textař Eduard Pergner (většinu textů, včetně těch pro "Šmouly", psal pod pseudonymem Boris Janíček). Ale říkal jsem si - O. K., to je jediný případ, ostatní lidé žijí.

Uplynulo jen asi čtrnáct dní a objevila se zpráva: zemřel Miloš Nop...


Ještě o něco dříve, už na začátku července 2006, sotva začaly prázdniny a sotva jsem konečně znovu začal chodit pouze "po dvou", sledoval jsem v televizi pořad z cyklu Úsměvy českého filmu, jehož hostem byla herečka Dana Syslová. Paní Syslová dostála názvu pořadu a při vzpomínání na své role se často usmívala. Ale mne v tu chvíli popadla podivná předtucha. V duchu jsem si řekl něco jako "Teď se usmíváte, ale všeho do času. Brzy přijde doba, kdy budete mít vážnější starosti o své zdraví". Netuším, co mě to napadlo.

Uběhlo pár měsíců a v televizi jsem slyšel o předávání nějakých cen (zřejmě šlo o Ceny Františka Filipovského - 9. 9. 2006), kde řekli, že "za onemocnělou Danu Syslovou přebrala cenu... (někdo jiný, už netuším kdo)". V tu chvíli mě to nějak nezaujalo. O jeden a půl měsíce později ale přišla zpráva daleko závažnější a leccos vysvětlující. Dana Syslová - rakovina, stálo v nadpise. Zděsil jsem se. Vždyť příchod vážných starostí o zdraví paní Syslové jsem o pár měsíců dříve vytušil. Jak je patrné z článku, k vysílání "Úsměvů" došlo jen asi jeden a půl měsíce předtím, než paní Syslové tuto nemoc diagnostikovali.

Nicméně, v tomto případě vše dobře dopadlo a herečka Dana Syslová je naživu dodnes.

"Dejme kmotrům červenou" neboli o ovlivnění dění zevnitř a zvenku

4. června 2013 v 22:50 Ostatní
Deník Sport vyhlásil 3. 6. 2013 iniciativu zvanou "Dejme kmotrům červenou", jejímíiž cíli jsou (zkrácený přepis):

- výzva delegátům nadcházející valné hromady FAČR,a by nevolili Miroslava Peltu ani Romana Berbra
- výzva rozhodčím, hráčům, trenérům a funkcionářům, aby odmítali korupční jednání a veřejně proti korupci bojovali
- požadavek na nezávislou disciplinární komisi
- konstatování, že funkce v asociaci není slučitelná se souběžnou aktivní kariéru rozhodčího
- výzva sponzorům, aby svoji finanční podporu podmínili tím, že fotbalová asociace odmítne korupční jednání
- výzva ke státním orgnům, aby zpřísnily dohled nad přerozdělováním dotací do českého fotbalu
- výzva k Policii ČR, aby důsledněji odhalovala a vyšetřovala korupci v českém fotbale

Předpokládám, že teď se k této inciativě začne připojovat mnoho dalších celebrit i "celebrit", pro které je každé zviditelnění dobrou zprávou.

Jedním z "vyzývajícících signatářů" je ale i bývalý předseda fotbalové asociace (vlastně, v tu dobu to byl jen fotbalový svaz) Ivan Hašek. Předsedou byl zvolen v červnu roku 2009 a jeho mandát byl čtyřletý. Měl skončit právě až nyní, v červnu 2013.

Ale Ivan Hašek se v černu roku 2011, už v polovině svého volebního období, mandátu dobrovolně vzdal. Bylo to vnímáno jako zrada od někoho, do koho bylo pohlíženo téměř jako na spasitele a každopádně na osobu bezúhonnou, která může mnoho nekalých praktik dějících se ve fotbalovém prostředí ovlivnit "zevnitř". Této možnosti se ale Ivan Hašek po dvou letech vzdal. Nyní vyzývá "zvenku" ke krokům, které by měly zlepšit poměry ve fotbalovém prostředí.

Nyní vyzývá k něčemu, co mohl sám ovlivnit daleko lépe, kdyby se býval nevzdal své předsednické funkce...