Příběh na pokračování, 16. kapitola - Táta

17. července 2013 v 18:40 |  Příběh na pokračování
(...)

Ostrý sluneční svit zavítal do pokoje, jen co Honza vytáhl žaluzii. Právě totiž vstal. Ale nebylo to ani o půl sedmé, ba ani v sedm hodin ráno. Blížila se hodina desátá. A ačkoliv byl den školního vyučovní, byl doma. Vyšel z pokoje do chodby. K zrcadlu. Jeho obličej už hrál všemi barvami. Otok nad horním rtem se během noci rozrostl do solidních rozměrů. Najednou se otevřely dveře ložnice. Vyšel z ní rozespalý táta.

"Jaktože nejsi ve škole?", vyhrkl na svého syna. Příčinu vidět nemohl, Honza k němu byl v tu chvíli otočen zády.
"No, víš... Tys večer nemluvil s mamkou?"
"Ne, přišel jsem až pozdě večer a to už spala. A vstal jsem až teď."
"Aha... No, tak ono se stalo..." Nechtěl dále vymýšlet nová slova. Jednoduše se k tátovi otočil čelem.
"Prosím tebe, co jsi dělal?"
"Spadl jsem z kola", odpověděl Honza milosrdnou polopravdu. Přece nebude sám od sebe vyzrazovat, v jaké rychlosti to bylo.
"No jo, zase jsi někde jel jako ďábel?", prokoukl jej táta vzápětí. "To už jsem ti říkal dostkrát - jezdi pomalu, tak jako já. Nebo jak jsi jezdíval i ty, když jsme ještě jezdívali spolu."
"Jo, ale pak už jsi mi přestal stačit v rychlosti", pousmál se Honza na chvíli, ale rychle vrátil svoje ústa do vodorovné polohy. Vida, i pousmání má vliv na bolest otoku nad horním rtem.
"Jak dlouho budeš doma?"
"Celý příští týden. Ale nebudu lelkovat. Učit se budu průběžně a navíc, akorát včera jsme dostali zadání domácí práce z technického kreslení. K odevzdání za čtrnáct dní."
"Co vám ten tlustej starej komunista, fotr tý vobšournice GoRiLy, zase zadal?"
Honza se zamračil. "Nech toho s tou tloušťkou. Sám při svých 175 centimetrech vážíš metrák. Gottlieb je menší, ale taky asi váží o něco míň. Grázl to je, ale ne proto, že je docela tlustej. No co nám zadal... Ty nevíš, co teď v tom technickém kreslení probíráme?"
"Nevím. Nějaké rýsování?"
"No jo, tebe nikdy moc nezajímalo, co ve kterém předmětu zrovna bereme.", řekl Honza smutně.
"Však ty mi toho sám moc neřekneš", odvětil táta.
"Možná... Ale ty taky na všechno koukáš skrz prsty. Jak ti třeba na základce vadila naše angličtinářka, že nás prý nic nenaučí, že pořád jenom probíráme slovíčka, ale neděláme konverzaci."
"No jéje, však vás nic nenaučila."
"No vidíš, je to tu zas. Slovní zásoba je důležitá. A i kdyby to bylo jinak, tak by s tím nic nemohla. Musí se držet osnov. A byla to strašně fajn ženská. Ale to je jenom jedna z mnoha věcí. Třeba ani na rodičovská sdružení jsi na základce nikdy nechodil."
"Asi stokrát jsem říkal, že se nebudu bavit s tím mrňavým komediantem.", odpověděl táta rázně.
Honza se zamračil. "Ředitel základky sice je strašně malej a vede divadelní spolek, ale to snad nevadí, ne?"
"Mně vadilo, že neřešil, když tě kdysi šikanovali spolužáci."
"Jo takhle. No to je pravda. Ale to ani tak neměl řešit ředitel, ale spíš třídní učitelka, že jo. No vlastně právě s ní by ses na rodičácích vídal. Ne s ředitelem."
"No tak to je už jedno, ne? Teď jsi na škole, kde ředitelem už není žádnej komediant. Ten Slavinský vypadá jako slušnej člověk."
"Vždyť jsi ho ani nikdy neviděl. I já jsem ho ve škole potkal jenom párkrát."
"Ale pamatuju si ho z předvolebních letáků, jak loni na podzim kandidoval tady do zastupitelstva. Ale nedostal se."
"Aha. Tak si říkám, že vlastně na ty dva rodičáky, co už jsme v tomhle školním roce měli, jsi jít mohl, ne?"
"To ne. Když už na ně předtím těch devět let chodívala maminka, tak je dobře, že chodí dál.", odpověděl táta.
"To je mi teda logika. No nic, abych ti odpověděl. Do toho technického kreslení máme zadáno zase něco z deskriptívy. Tu teď, asi poslední dva měsíce, probíráme. Místo klasického rýsování."

Vtom se zarazil. "Sakra, já vlastně ani nevím zadání. Já jsem si je přece na konci té hodiny neopsal. Jak se k němu teď dostanu, když týden nebudu ve škole? Skoro na nikoho z kluků nemám kontakt. Snad jenom na Vojtu. Ale tomu psát nechci. Snad kdysi mi někdo další dával aspoň telefonní číslo... Ani "spolužáckou" stránku - kde bychom ty kontakty na sebe mohli mít - jsme nebyli schopní si za celý rok založit", pomyslel si polohlasně. Možná by přemýšlel i dál, ale táta si vzal slovo.

"To zase dneska bude den. Zase další vražedná tropická vedra. Vlna veder pokračuje. A jak hlásili, tak pozítří asi přijdou přívalové deště a vydatné srážky. To se zas máme na co těšit. To nemůže být počasí někdy normální?"
"Tati, počasí neovlivním. Ale můžu ovlivnit tu práci z toho kreslení. Nebo vlastně z té despkriptívy. Napadlo mě, že přece máš vystudovanou stavební průmyslovku. Tam jste to přece museli brát taky, ne?"
Táta se pousmál. "Deskriptíva? No jo, tam jsem tehdy vůbec netušil, o co jde. Ale profesorka to věděla a nakonec jsme uzavřeli takovou džentlmenskou dohodu. Že mi dá na vysvědčení čtyřku, i když třeba z některých prací jsem tehdy měl pětku. Že nikoho z toho předmětu nenechá propadnout, pokud odevzdá všechny své práce. I když by ty práce byly většinou na tu pětku. Nakonec, věděla, že deskriptívu u maturity mít nebudeme, tak nám nechtěla házet klacky pod nohy."
"Tak to ses měl dobře. Mně přijde, že mi ten starej komunista právě ty klacky pod nohy háže, i když ví, že z toho samozřejmě taky maturovat nebudeme."
"No ale já ti s tím nepomůžu. Stačí ti to tak? Zkus říct Jardovi Línkovi. To je přece pan inžinýr. Ten ti určitě poradí. Je mladší, úspěšnější, bohatší, má krásnější ženu...", začal táta vyjmenovávat závistivé vlastnosti.
"Prosím tě, nech už toho.", zastavil otce jeho syn.
"No tak jo. Já se jedu projet na kole, zastavím se u rybníka a smočím se v něm."
"Že tě to baví. Takhle v květnu, ta voda ještě musí být studená", podivil se Honza.
"Vždyť víš, že jsem dobře otužilej, ne? No nic, zdar.", rozloučil se táta.

Honza se vrátil do svého pokoje. Měl by se přece učit další látku. Tu, kterou právě probíhají jeho spolužáci. Vytahuje z aktovky učebnice a sešity jednotlivých předmětů. Literatura, fyzika, chemie... Angličtina... Do některých předmětů se ani učit nemusí, protože skoro všechno zná z vyučovacích hodin a část z toho stejně brali už na základní škole. Některé další předměty jej zase vůbec nebaví a učit se je nechce. Fuj, a technické kreslení... Sešit do tohoto předmětu vytáhl z aktovky až jako poslední.

Asi to udělá jinak. Pustí si televizi. Na Eurosportu dávají přímé přenosy French Open. Až do večera. "Jsem zvědav, jestli ty zápasy dopadnou tak, aby Jindrovi vyšel ten tiket, který si včera vsadil. Aby mohl Dennyho s Mirkem pozvat do bordelu", pousmál se Honza. Ale rychle toho usmívání zase nechal, aby zbytečně nedráždil svůj nateklý horní ret.

(...)
 


Komentáře

1 Tomáš Fiala Tomáš Fiala | Web | 18. července 2013 v 13:53 | Reagovat

Díky za upozornění, že je tu nová kapitola, už jsem si myslel, že přes prázdniny bude pauza.
Když o tom tak přemýšlím, přijde mi trochu zvláštní, že táta nevěděl nic o tom, co se stalo jeho synovi (minimálně existují telefony, když už máma na tátu nečekala)... Chápu, že se to takhle hodilo pro představení charakteru nové postavy příběhu (mimochodem tohle bych chtěl opravdu pochválit), ale působí to na mě trošku divně. Jinak dávám palec nahoru!

2 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 18. července 2013 v 14:02 | Reagovat

[1]: To jsem také původně předpokládal, že přes léto to bude s psaním příběhu spíše slabší, ale nakonec některé věci dopadly jinak. Pro psaní příběhu vlastně lépe. Budu-li mít tvůrčí náladu, možná do týdne vytvořím další kapitolu.

Proč se o té nehodě Honzův táta nedozvěděl? Možností je víc. Možná se příběh neodehrává v současnosti, ale o nějaký ten rok zpátky, kdy mobilní telefony ještě nebyly tak rozšířené. Možná máma nechtěla tátu vyrušit v práci, protože ví, že při práci se potřebuje soustředit. Možná z té synovy nehody sama byla tak rozrušena, že na zavolání úplně zapomněla.

Ale možná je důvod ještě jiný - patrný z toho, co také táta řekl a co by jiní tátové, nebo v této roli vlastně manželové, nikdy neřekli.

Kdo ví. :-)

3 Pája Pája | Web | 18. července 2013 v 19:59 | Reagovat

Ahoj, na tyto stránky jsem se dostal díky odkazu v návštěvní knize na Tomášově webu.
Příběh na pokračování mě dost zaujal, rád si přečtu něco s takovou tématikou. A publikování po částech, jako seriál, je také dobrý nápad. Těším se na další pokračování. :)

4 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 18. července 2013 v 22:35 | Reagovat

[3]: Díky za komentář. Právě komentáře k jednotlivým kapitolám, ale i k dalším věcem, které sem píšu, jsou jedním z faktorů, které mi dávají chuť k dalšímu psaní. Do konce července 2012 jsem měl k dispozici i údaje o návštěvnosti blogu, okolo 5 tzv. jedinečných návštěv denně, ale od té doby Blog.cz přestal údaje o návštěvnosti posktytovat, tak nevím, jak tomu je v současné době.

Komentáře od dalších autorů jsou pro mě nejen povzbuzující, ale také zavazující k tomu, aby ta další kapitola za něco stála. :-)

Psát "na pokračování" mi také přišlo jako výborný nápad, více jsem o tom psal tady: http://baywatchnights.blog.cz/1202/pribeh-na-pokracovani-uvod

Tehdy jsem počítal, že příběh bude mít nějakých 15 - 20 kapitol a že jej tak do roka celý sepíši. Netušil jsem, že jej rozepíši tak podrobně, že dění v jednom dni vyjde na 15 kapitol a budu jej psát více než 1,5 roku. Ale já jsem za to rád, že jsem se vydal takto do podrobnějších popisů a chvílemi i drobných dějových odboček. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama