Sněmovní volby 2013 (Téma týdne)

22. října 2013 v 2:33 |  Volby a politika
V předchozím článku jsem sliboval, že brzy napíši nějaký postřeh k aktuálnímu dění. A protože jsou za dveřmi předčasné volby do poslanecké sněmovny, budu se zde věnovat právě volbám (stejně jako jsem sem něco málo na volební témata napsal i před loňskými krajskými + senátními volbami a před letošními prezidentskými volbami.

Jak už jsem psal v článku o pádu vlády, tak se mi nelíbí, že volby se konají ani ne 3,5 roku po konání předchozích voleb. Koncem května 2010 dali voliči poslancům čtyřletý mandát a podle mě je alibistické, když si sami zvolení (ovšem ne všichni) "v průběhu hry", že chtějí "rozdat karty" znovu. Ale budiž, nic s tím nenadělám.

Předem chci poznamenat, že se mi nelíbí přístup veřejnoprávní televize k výběru politických stran do předvolebních diskusí. Už před volbami 2006 a 2010 platilo, že do jednotlivých "Otázek Václava Moravce speciál", které se konaly v každém kraji zvlášť, tedy celkem čtrnáct asi jedenapůlhodinových pořadů, byli pozváni zástupci pouze těch stran, které "podle dvou na sobě nezávislých průzkumů měly v daném kraji šanci překročit pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny". Reálně to znamenalo, že ve všech čtrnácti vysíláních se objevili lidé z pěti politických stran - ODS, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a Strana zelených. Žádná z dalších stran se nedostala ani do jednoho dílu tohoto pořadu. Dalším stranám zbyl daleko menší "veřejnoprávní" prostor k prezentaci.

Letos došlo ke změně, kdy do obdobného pořadu (opět 14 vysílání - z každého kraje zvlášť) jsou strany vybírány podle tzv. volebního potenciálu, který je na stránkách České televize definován takto:
Aktuální volební potenciál ukazuje, kolik procent hlasů by strana mohla v současnosti hypoteticky získat, pokud by se k ní přiklonili všichni lidé, kteří její volbu reálně zvažují a nevylučují účast u voleb. Součet volebních potenciálů stran je více než 100 %. Respondent, který se rozhoduje (například) mezi dvěma stranami a vážně zvažuje jejich volbu, je jejich potenciální volič a vstupuje tak do volebního potenciálu obou stran. Volební potenciál je nutno chápat pro každou stranu odděleně.

Klidně se tak může stát, že například 8 % dotazovaných uvede jedinou stranu, kterou vážně uvažuje volit (pravděpodobně nějakou názorově vyhraněnou stranu, ke které nemají voliči reálnou alternativu, například KSČM), zatímco jiná strana může mít tzv. volební potenciál ve výši například 10%, ale všichni respondenti uvedou tuto stranu jen jako jeden z několika subjektů, který chtějí volit.

Do pořadu jsou pozváni zástupci přibližně osmi stran s nejvyšším tzv. volebním potenciálem. Takže některé strany mají příležitost prezentovat se hned čtrnáctkrát, zatímco mnohé strany tu příležitost nedostanou vůbec. Nabízí se otázka - může vůbec vzrůst volební potenciál stran, které nemají možnost takové mediální prezentace, kterou měly jiné stran, které už předtím ten potenciál údajně měly?

Průzkumy veřejného mínění jsou takovou samostatnou kapitolou. Na jaře 2006 "vystřelily" preference Strany zelených ze 2 % na 7 % snad během dvou týdnů. Shodou okolností - nebo snad záměrně? - krátce předtím, než proběhly první "Otázky Václava Moravce speciál", kam se díky tomu dostal i zástupce této strany. Pak už preference této strany nepoklesly, ba naopak. Zatímco zástupci mnoha jiných stran takový mediální prostor zdaleka nedostali. V roce 2010 přišlo to samé v blěděmodrém, a to i doslova. Jen roli Strany zelených - s podobně raketovým nárůstem preferencí - převzaly Věci veřejné. Podobným způsobem náhle "vystřelily" v roce 2013 preference uskupení zvaného ANO...

Je zvláštní, že před prezidentskými volbami to bylo možné udělat jinak a že všichni kandidáti dostali ve veřejnoprávním médiu stejný prostor k prezentaci svých názorů. Neboli, když se chtělo, tak to šlo.

Před sněmovními volbami na jaře 2010 ve mne budilo silnou nedůvěru uskupení Věci veřejné. Zatímco od ostatních "větších" stran jsem tak nějak věděl, co od nich mohu očekávat, tak v případě takovéhoto, do politického spetra těžko přesně umístitelného, subjektu, bylo těžké něco předvídat. Věci veřejné tehdy hlásaly věty jako "budeme lepší než zavedené strany" nebo "zavedeme prvky přímé demokracie". Jak známo, brzy přišla pro voliče tohoto uskupení (a možná i pro další lidi) těžká deziluze.

O 3,5 roku později se stejná nebo podobná situace opakuje hned u dvou subjektů. První z nich opakovaně prohlašuje, jak oni budou "těmi lepšími", kteří zcela změní politické poměry, všechno budou dělat lépe atd. Druzí z nich mají přímou demokracii přímo ve svém názvu. První ze jmenovaných subjektů má v čele osobu vlastnící mj. společnosti, které jsou již delší dobu napojeny na státní rozpočet, a to díky dotační podpoře tzv. biopaliv. Zároveň jde o osobu, která v nedávné době převzala vydavatelství MAFRA, vydávající mj. Mladou frontu DNES a Lidové noviny. Je nabíledni otázka - budou tyto noviny, jak v předvolebním období, tak i po volbách, "měřit všem stejně"? Budou případně kritizovat svého vlastníka? Ne, tato osoba a strana, kterou vede, nemůže dostat moji důvěru. Přesněji řečeno, tato strana naopak má moji silnou nedůvěru.

V čele druhého ze jmenovaných subjektů je člověk, který dosáhl za posledních 20 let bezesporu zajímavých úspěchů v oblasti turistického ruchu. Ale v politické branži pro mne je osobou navýsost populistickou, hlásající "snadná řešení složitých problémů". Nelze zapomenout na období před prezidentskou volbou, kdy tato osoba, jen co byla zvolena do senátu, ohlásila svoji kandidaturu na prezidenta (přitom obě funkce se pochopitelně neslučují, takže po několika málo měsících by jí senátorský mandát zanikl a v příslušném volebním obvodě by se musely konat nové volby). Ale bylo to příiš pozdě na to, aby získala platné podpisy od 50 000 občanů. Tedy, více než 50 000 podpisů na příslušných podpisových arších obsaženo bylo, jen s tou platností to bylo ošidné. Když byl tento kandidát z prezidentské volby vyloučen pro nesplnění této podmínky, podal žalobu k ústavnímu soudu, hovořil o nespravedlnosti volebního zákona apod. Jestlipak by podobně postupoval, kdyby býval těch 50 000 platných podpisů získal?

V prezidentských volbách tedy teto člověk kandidovat nemohl, ale mandát senátora (s platností až do října 2018) mu pochopitelně zůstal. Ale netrvalo dlouho a ta samá osoba kandiduje opět jinam - do poslanecké sněmovny, jako lídr Středočeského kraje (zatímco do Senátu PČR byl zvolen za Zlínsko)...

Samozřejmě si nemyslím, že pouze a jen tyto dva subjekty jsou podivné, zatímco všechny ostatní kandidující strany jsou dobré. Podle mě je mnoho pravdy na tom, že strany označované dříve za pravicové učinily velký "úkrok do středu" a že strana chápaná obecně za největší levicovou stranu je už po nějakou dobu spíše "slibováním modrého (jaký paradox u strany, která vyznává docela jiné barvy) z nebe". Tím hůře se ale dá rozhodovat, koho má kdo volit. Mnoho pravdy je na slovech, že tyto volby nejsou "o tématech".

Přímou demokracii má ve svém názvu i strana s předlouhým názvem, který bývá obecně zkracován na "Volte pravý blok www.cibulka.net". Jak jsem si všiml, tak oproti předchozím sněmovním volbám tato strana svůj název už dále neprodloužila, ale hlavně - tentokrát kandiduje pouze v Praze. Takže bych ji ani volit nemohl. Zároveň si pokládám otázku, jaký smysl to má, kandidovat do celostátních voleb pouze v jednom volebním kraji, když takto je předem jasné, že pětiprocentní hranici získaných hlasů taková strana nemůže snad ani teoreticky překročit.

Pro zjištění průniku svých názorů s názory jednotlivých politických stran jsem už asi před týdnem použil Volební kalkulačku. Dnes jsem vyplnil dotazník v její rozšířené části (kde je 80 dotazů, zatímco v té "užší" části je otázek jen 35). V obou případech mi vyšla 75% - 80%ní shoda s jednou a toutéž stranou. Naopak na pomyslném chvostu žebříčku se ocitly v jednotlivých dotaznících dvě různé strany.

Je to paradox. Mám silné ekologické cítění, přesto se jen docela málo shoduji s názory Strany zelených. Co je například ekologického na tom, když se do paliv přidává několik málo % tzv. biosložky? Domnívám se, že sociální cítění mám také, přesto se strana, která má v názvu slovní základ "sociál-", ocitla také na samém konci mého "žebříčku shody". Co je sociálního na tom, když má být kvótami zvýhodněna určitá skupina lidí na úkor jiné skupiny lidí? Je zajímavé, že jen málo kandidujících politických stran lze označit za euroskeptické. A jde snad jen o strany na pravém okraji politického spektra. Co je "pravicového" na tom, že nejsem spokojen s tím, kolik pravomocí bylo zbytečně delegováno na nadnárodní úroveň a nejsem spokojen s EU coby "nadstátní" organizací?

Stále uvažuji nad několika možnostmi, komu svůj hlas nakonec ve volbách svěřím. Stejně jako existuje mnoho stran, u kterých jsem si jist, že jim svůj hlas nesvěřím, viz výše. Nakonec se možná budu rozhodovat stejně jako u krajských nebo komunálních voleb - přihlédnu k tomu, kdo za tu kterou stranu kandiduje. Krajským lídrem jedné ze stran, která sice není euroskeptická, ale přece jen zachovává určité tradiční hodnoty, je osoba, jejíž práce na komunální úrovni si velice vážím a vím, že jde o slušného člověka. I když se s touto stranou podle "Volební kalkulačky" shoduji jen z 58%. Koneckonců, k té straně, se kterou se shoduji ze 75 - 80%, mám výhrady (které se týkají těch zbývajících 20 - 25%), kvůli kterým bych ji stejně asi nevolil.

Každopádně, ať nakonec budu volit kohokoliv, k volbám určitě půjdu a někomu svůj hlas dám. Je dobře, že existuje pouze volební právo a nikoliv volební povinnost, ale pro mě osobně jsou volby takovou "morální povinností".
"Volebních postřehů" mě napadá ještě několik, ale nechám si je pro jiný článek, který (snad) napíši až po volbách. :-)

P. S. Tento článek není nový - napsal jsem jej už minulý týden. K jeho opětovnému zveřejnění jsem přistoupil proto, že mezitím se "volby" staly tématem týdne a chtěl jsem, aby tato úvaha byla do "Tématu týdne" zařazena. :-)
 


Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. října 2013 v 9:00 | Reagovat

Mě by stejně zajímalo, kde ty potenciály berou. Třeba vím jistě, že mě, mojí rodiny ani mých přátel se nikdy nikdo neptal koho chceme volit a zda volit půjdeme. Takže já ta čísla vidím jako zprstuvycucaná a tedy k ničemu.

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 22. října 2013 v 11:42 | Reagovat

Na to, jak je to dlouhý článek, jsem až skoro překvapen, že jsem ho s chutí přečetl do konce :) Autor není hloupý..

[1]: V zemi žije 10 mega lidí (ano, vím, že všichni nemohou volit) a na ty průzkumy vyberou "reprezentativní" vzorek cca 600-1000 lidí, takže že se tam nikdo od tebe nedostal neznamená, že to je z prstuvycucaný :)

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. října 2013 v 15:37 | Reagovat

[2]: No to právě očividně je, protože podle 1000 lidí přece nemůžou určit všechny lidi...tyhle veškeré ankety mě štvou. Třeba titulek hlásající, že češi neumí německy (vymýšlím si) a pod tím, že to napsali z toho důvodu, že sto padesát lidí, kterých se zeptalo, neumí zrovna moc německy. Tohle fakt neberu. A u těch voleb to vidím stejně.

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 22. října 2013 v 16:26 | Reagovat

[3]: Však nikdo neříká, že to má sedět na 100%. Je to jenom odhad. Ptaní se všech potenciálních voličů by bylo jaksi nákladnější. To by se pak ty volby ani dělat nemusely, když by se to zvládlo už v tom odhadu :)

A reprezentativní vzorek znamená, že se vezme určitý počet lidí ze všech možných věkových, přijmových, vzdělaných a dalších skupin a od toho se to odvijí. Nevím, jak jinak to chceš udělat, aby to nebylo z prstu vycucaný a přitom aby se nemuseli ptát milionu lidí :)

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. října 2013 v 21:55 | Reagovat

[4]: Já bych to ráda nedělala nijak, protože pak by spousta voličů nebyla ovlivněna tím morovým "líbí se mi tihle, ale radši je volit nebudu, protože nemají šanci" a najednou by měli obrovskou šanci. Protože by nikdo nevěděl, jaká je :)

6 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 22. října 2013 v 23:42 | Reagovat

[1]: U těch průzkumů by měly fungovat nějaké ty statistické metody (mj. že budou prováděny na tzv. reprezentativním vzorku voličů). Samozřejmě je otázkou, jestli nejsou ty průzkumy zfalšované a jestli nejsou jejich výstupy dezinterpretovány (tu dezinterpretaci vidím u toho, že je rozdíl, když 8 % lidí řekne, že bude určitě volit stranu X a když 10 % lidí řekne, že bude volit stranu Y nebo některou z dalších čtyř stran.

V žebříčku potenciálů se to vyhodnotí jako 10 % pro stranu X a jako 8 % pro stranu Y, ale ve skutečnosti to může dopadnout tak, že těch 8 % lidí bude volit stranu X stoprocentně, zatímco všech těch 10 % lidí dá přednost jedné z těch 4 stran a strana Y nezíská ani hlas.

[2]: Díky, jsem rád, že moje úvaha je čtivá. Snažím se psát tak, aby se to čtenářům četlo snadno a aby to bylo srozumitelné.
Také se u těchto úvah (psaných někdy jako Téma týdne), aby nebyly příliš dlouhé. I tato úvaha je relativně stručná. Je spousta myšlenek, které jsem do ní vůbec nezahrnul.

7 Lisi Lisi | Web | 23. října 2013 v 10:22 | Reagovat

Velmi čtivý článek. Ohledně těch průzkumů souhlasím s tím, že kolikrát můžou ovlivnit. Bylo by zajímavé vidět, jak by dopadaly volby bez průzkumů.

Jinak co se týče statistiky, už jednou bylo řečeno, mám pocit Churchilem, věřím statistice, kterou si zfalšuji sám.

8 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 23. října 2013 v 21:34 | Reagovat

[7]: O tom, jak se dá ovlivnit průzkum veřejného mínění (tak, aby bylo dosaženo žádoucího výsledku), byla pěkná scénka v seriálu Jistě, pane premiére - 2. díl s názvem Premiérův projev http://ulozto.cz/xpGhoFX/jiste-pane-premiere-01x02-premieruv-projev-avi - od času 21:17. :-)

Reálně vzato, průzkumy nelze zakázat.
Co se ale dá udělat, je aby se podle průzkumů neurčovalo, že některé strany dostanou ve veřejnoprávní televizi časový prostor pro 14 pořadů, zatímco jiné strany se nedostanou do byť jediného vydání téhož pořadu.

Co by se také dalo udělat, by bylo zrušení té pětiprocentní hranice. Proč, to jsem psal v předposledním odstavci tohoto článku: http://baywatchnights.blog.cz/1310/protimluv-o-poctu-volebnich-obvodu-a-procentu-hlasu-potrebnemu-ke-vstupu-do-snemovny

9 hesturs hesturs | Web | 23. října 2013 v 22:57 | Reagovat

Zajímavý článek, přestože trošku delší, stojí za přečtení.
S naprostým nedostatkem pravicových stran, a tím myslím opravdu pravicových, se nedá nesouhlasit. Myslím, že je to škoda, alespoň trochu opravdové pravice by naší vládě mohlo jen prospět...
Stejně tak se mi nelíbí ta myšlenka, že příležitost prezentovat se v televizi dostanou jen některé strany. Není to fér, menší (a možná lepší, i když kdo ví, zda by to nedopadlo stejně jako s již zmiňovanými VV) strany mají dost omezené možnosti sebeprezentace...

10 Egoped Egoped | E-mail | Web | 29. října 2013 v 10:51 | Reagovat

[8]: seriál Jistě, pane ministře/premiére je vůbec velice poučným a zároveň vtipným dílem. Můžu si ho pouštět dokola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama