Květen 2014

Výsledek eurovoleb + otázka 5%ního kvóra

27. května 2014 v 11:39 Volby a politika
Výsledek eurovoleb mne mile překvapil v tom, že se Strana svobodných občanů (byť těsně) dostala přes 5%ní hranici a díky tomu budu mít v europarlamentu "svého" poslance. Také mne mile potěšilo, že v některých zemích uspěly tzv. euroskeptické strany. To je dobře.

Nepřekvapila mne nízká volební účast. Je vidět, že účast voličů u jednotlivých voleb je přímo úměrná významu té které instituce. A nesouhlasím s Luďkem Niedermayerem, který si "kopnul" do Václava Klause, když řekl, že za takto nízkou účast může právě Václav Klaus, který lidem EU znechutil prezentováním svých názorů typu "špatná EU, ale relativně dobré národní vlády a parlamenty". Mimochodem, podle stejné (ne)logiky by mělo platit, že Václav Klaus naopak těmito výroky zvýšil účast voličů ve sněmovních volbách...

Tzv. pirátská strana nepřesáhla 5%ní hranici asi o dvě desetiny procenta. Strana zelených asi o 1,2 %. A hodlají podat ústavní stížnost na tuto hranici. Tak samozřejmě je to účelový akt, podobně jako když Tomio Okamura - poté, co nezískal 50 000 platných podpisů podporujících jeho kandidaturu na prezidenta - dal k soudu podnět týkající se neústavnosti tohoto pravidla (kdyby ty podpisy získal, tak by ten podnět zcela jistě nedával).

Hlavou jsem ale kroutil při čtení tohoto článku. Některé výroky přepisuji kurzívou a přidávám pod ně svůj komentář.

"Pokud bychom to kvórum zrušili nebo snížili, tak to povede ještě k mnohem větší roztříštěnosti, mnohem větší rozhádanosti politické scény, politického spektra," uvedl premiér.
Více stran ve sněmovně/zastupitelstvu = větší roztříštěnost, rozhádanost? Jeden by řekl, že volby mají nějak odrážet vůli voličů, tzn. jak si lidé rozhodli, tak to má být... Podle stejné úměry, tak nejméně rozhádaná a roztříštěná by byla vláda jedné strany? :-)

"Já můžu říct pouze svůj názor. Myslím si, že by měla zůstat hranice 5 procent pro vstup kamkoliv, ať už se to týká krajů, Sněmovny, ale i evropských voleb. Prostě volí se podle pravidel, která jsou tady daná zákonem. Já nevím, co na tom chtějí zpochybňovat," myslí si předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek.
Jestli to takto skutečně pan Faltýnek řekl (a nejde jen o "novinářskou zkratku"), tak jde o výrok víceméně bez názoru. Jak ale typické pro jeho stranu, že.

Pro zachování uzavírací klauzule je i předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. "Osobně se domnívám, že ta pětiprocentní hranice tam má význam. Vidíme to i v Poslanecké sněmovně. Pokud by byla ta hranice zrušena a dostali by se tam třeba pouze dva poslanci, tak se domnívám, že ta práce by pro ně byla velmi složitá," řekl.
Ironií je, že za nepříznivých okolností se některé straně mohou do sněmovny dostat pouze dva poslanci i v případě, že získá např. 5,01 %. Podobně jako když Strana zelených s 6,29 % hlasů získala ve volbách 2006 jen 6 poslaneckých křesel, zatímco KDU-ČSL tehdy se 7,21 % hlasů získala 13 poslaneckých mandátů...

Jedinou parlamentní stranou, která vyjádřila jistou sympatii k myšlenkám stížnosti a případnému zrušení volební klauzule, je hnutí Úsvit. "Já si myslím, že názor samozřejmě může být oprávněný, a já mám podobný názor," řekl předseda poslaneckého klubu Radim Fiala, podle kterého není hlavním důvodem stížnosti změna výsledku voleb.
I kdyby ta 5%ní hranice v "eurovolbách" neexistovala a přepočítávalo by se takříkajíc přirozeným způsobem, tak při počtu 21 rozdělovaných europoslaneckých mandátů by 3,12 %, které Úsvit získal, nestačilo k získání ani toho jediného křesla (O. K., pirátům a zeleným by to k získání jednoho křesla stačilo).

Proti změně volebního systému se staví i politolog Bohumil Doležal, kterého zarážejí především důvody stran k ústavní stížnosti. "To je podle mě zcela nepodstatná otázka. Když už jednou tato hranice byla stanovena, tak by se neměla měnit, musejí být nějaká pravidla hry. A pro to, aby se změnila, by měl být nějaký silný důvod, ne jen, že se nám nepovedly volby," řekl.
Hovoříme-li o sněmovních volbách, tak tam ten "vážný důvod" nastal již ve chvíli, kdy se počet republikových volebních obvodů zvýšil z "jednoho velkého obvodu" na 14 obvodů shodných s hranicemi jednotlivých krajů. Díky tomu v menších krajích nestačí k získání byť jediného mandátu ani těch 5,00 % hlasů. Tzn. menší strany jsou "eliminovány" už tímto způsobem a dále netřeba nějakého konkrétního kvóra.

Stejná "eliminace" může fungovat i u těch eurovoleb; u těch letošních mi vychází, že kdyby neexistovala ta "5%ní hranice", tak k získání posledního, 21. mandátu, by bylo potřeba mít asi 3,66 % hlasů. Která strana by dostala méně, tak by na ni stejně nezbylo ani jedno křeslo.


Volby do evropského parlamentu a několik dalších společenských témat

18. května 2014 v 23:08 Volby a politika
V poslední době jsem se vyjadřoval k zásadním politickým událostem včetně voleb, tak bych teď neměl v tomto ohledu zaostat. Budu však stručný.

Zatímco v předcházejících volbách (sněmovní + prezidentské volby) jsem se rozhodoval na základě mnoha kritérií a konečná volba byla určitým kompromisem, tak v "eurovolbách", tedy nejzbytečnějších volbách, ke kterým čeští občané chodí, je moje rozhodování vcelku jednoduché a kritérium existuje pouze jediné - aby šlo o stranu tzv. euroskeptickou.

Z těch několika málo euroskeptických subjektů dám svůj hlas pravděpodobně Straně svobodných občanů. Nesouhlasím sice s jejich politikou naprosto minimálního přerozdělení (a proto bych jí svůj hlas ve sněmovních volbách dát nemohl), nicméně tato otázka hraje roli v národních volbách, ne však ve volbách evropských. Strana má liberální postoje nejen v otázkách ekonomických, ale i společenských**, což je mi také trochu proti srsti, ale opět - v případě tzv. eurovoleb to nevadí.

** To je téma samo o sobě. Je mnoho společenských otázek, ve kterých zastávám spíše konzervativní postoj. Například umělé ukončení (nechápu, proč se tomu říká "přerušení") těhotenství považuji za těžko přijatelný akt. Ovšem nemyslím si, že správným řešením je tyto umělé potraty zakázat (zřejmě by to vedlo k praktikování nebezpečných ilegálních potratů). Už jen působením společnosti se počet uměle ukončených těhotenství oproti dobám před několika desítkami let dost snížil.

Další téma samo o sobě je "žena (???) s vousy". Přiznám se, že když jsem na internetu viděl fotografii té "ženy", tak se mi zvedal žaludek. Kdyby ta "žena" neměla vousy, resp. kdyby nešlo o transsexuála, tak by ta "žena" nikdy jakousi eurosoutěž nevyhrál(a). A prý je jeho/její vítězství s soutěží důkazem tolerance... Tolerance čeho, proboha? Uvážím-li, že skutečně jde o osobu, která se narodila jako muž, ale cítí se být ženou, tak taková osoba musí přece mít snahu se zbavovat fyzických znaků typických pro muže, tzn. i vousů, přece... Jestli to není spíše o "předvádění se"...



Příběh na pokračování, 22. kapitola - Proměnlivá středa

15. května 2014 v 5:15 Příběh na pokračování
(...)

I když byl unavený, tak se Honza v úterý po návratu od vlaku domů rozhodl odnést kolo do opravy. Tedy odnést - odvedl je. Jet by se na něm dalo leda tak z kopce, protože řetěz nefungoval. Ani po nasazení nějak nezapadal do ozubených koleček.

Prodejna kol na hlavním veselském náměstí je největší prodejnou svého druhu ve Veselí. Nabídka kol je u nich největší, ale kola jsou mají o něco dražší než ve dvou dalších, menších prodejnách. Jak Honzovi přišlo už při dřívějších opravách kola (například praskající paprsky ve výpletu zadního kola, a to hned několik týdnů po pořízení nového bicyklu), tak přístup této prodejny není zrovna nejsolidnější. Nicméně, kolo se má dávat opravit tam, kde bylo zakoupeno, přece. Navíc, Honzovu značku kola ani v těch dalších dvou prodejnách neprodávají, takže by nemuseli mít s opravou zkušenosti.

Rozhovor s asi třicetiletým prodavačem v cykloprodejně vypadal asi takto:
"Dobrý den."
"Dobrý den, co na tom budete potřebovat?"
"No... Nedávno jsem na tom kole havaroval a kolo to trochu odneslo... Potřeboval bych vycentrovat zadní kolo, zřejmě vyměnit řetěz. Také se mi ohnul pravý 'roh' na řídítkách, protože přesně tím 'rohem' padlo kolo na silnici..."
"Hm, dobrá. Ve čtvrtek si pro to kolo přijďte. Počítejte s částkou od pěti set výš."
"Ach jo... No jo, ještě že mám spoustu úspor z dřívějška. A moc neutrácím, protože nekouřím, na zábavy nechodím... A do okolí jezdím na výlety 'zadarmo' na kole, takže za vlak nebo autobus neplatím..."
Poslední slova si Honza samozřejmě řekl jen potichu pro sebe, a to už ne v prodejně, ale cestou pěšky domů.

Následujího dne měla Honzova třída praxe. Co takový předmět obnáší?
Jde o práci ve školních dilnách, které využívají především učňové z jejich školy, ale i všechny maturitní obory mají předepsán minimálně jeden rok zkušeností s tím, co je určeno především jiným oborům. Honza opět přišel do školy jen tak tak před prvním zvoněním. Jen těsně se vyhnul dalšímu "hlídání" pana učitele Škody ve vstupních dveřích.

V dílně už bylo všech devět ostatních kluků. Jde o třetinu třídy, konkrétně o chlapce s příjmeními, která jsou v abecedě mezi J a N. To znamená, že z pětice kluků, se kterými se baví nejčastěji, se zde setkává pouze s dlouhovlasým Petrem Motalíkem. A právě Petr mluvil k pozorně naslouchajícím ostatním klukům ve chvíli, kdy Honza vstupoval do dílny.
"Jo, prej ten kotník má zlomenej. A prej už se do školy do konce školního roku nepodívá, konstatoval Petr. Honza ihned pochopil, že samozřejmě je řeč o Jindrovi a jeho včerejším úrazu.
"Ty vole...", ozvalo se z hloučku ostatních kluků.
"To máte za to hulení", řekl jiný z kluků.
"Hele, budeme všichni držet hubu a bude to v pohodě. Mám dojem, že učitelé na nic nepřišli", připomněl Petr. Všichni do jednoho mu to odkývali.

Honza měl z informace, kterou se právě doslechl, po celý den takovou smutnou náladu. Ten Jindra, se kterým v poslední době cítil, že by mohli být dobří kamarádi. Ten Jindra, který Honzovi vcelku ochotně pomohl s donesením zadání úkolu do technického kreslení. Ten, který s ním našel společnou řeč na téma "jak se Vojta v poslední době mění k horšímu"...

Během šestihodinové výuky praktických činností měli chlapci za úkol rozebrat několik kabelů tak, že se na jejich konci oddělily čtyři menší dráty. I těm drátům měli odstranit část izolace a tuto přišroubovat k zařízení, které je součástí vypínače. Ale ne toho tlačítka, které si všichni jako vypínač představí, ale jeho vnitřní části. Ještě že to byla jen práce "jen tak na zkoušku" a ne pro opravdové fungování. Protože Honzovi to vůbec nešlo a říkal si, že s kvalitou jeho práce by jeho "díla" ani nefungovala anebo by dokonce mohla být nebezpečná. Ostatně, Honza sám dávno věděl, že v těchto věcech není nijak šikovný. A toho dopoledne stejně ani neměl náladu. Pořád myslel na to, že až dojde ze školy domů, musí hned napsat SMSku Jindrovi Vodičkovi.

Jen co se vrátil ze školy, posilněn kuřecím stehnem a rýží, které měl na oběd ve školní jídelně, popadl svůj obstarožní mobilní telefon a napsal tuto krátkou zprávu:
"Ahoj, preji ti brzke uzdraveni. Mej se hezky, Honza."
"Konečně ze mě ten zvláštní, divnej pocit odpadne. Pocit něčeho, co musím udělat, ale teď ještě nemůžu", říkal si. Ale zároveň se jej zhostil jiný podivný pocit - napjaté čekání na to, co mu Jindra odepíše.

A nemusel čekat dlouho. Za pouhých pět minut přišla smutná odpověď:
"Ahoj, diky za prani, ale uz mi prosim nepis. S timhle se musim vyrovnat sam. Jindra."
Honza se rozhodl toto respektovat a už Jindrovi dále neodepsal.

Poté Honzu napadlo, že by si měl přichystat učení na další den. Ale obsah své aktovky ani nemusel měnit, protože v ní měl ještě učení z předminulého čtvrtka (v tu středu, kdy mají takzvané praxe, si bere do školy pouze igelitovou tašku, protože nic víc než penál a svačinu v takový den nepotřebuje). Ale jednu věc si oproti předminulému čtvrtku přibalit musí. Dokončený výkres do technického kreslení. Je to hotový poklad. Co se kvůli němu natrápil, než zadaný úkol narýsoval... Napadlo jej ještě, že ukáže výkres tátovi. Sice táta neznal postup, protože deskriptivní geometrii nerozumí, ale přece jen bude umět - coby absolvent střední stavební školy a později stavební technik, který sice výkresy nevytváří, ale mnoho mu jich, jak se říká, prošlo rukama - posoudit, jak pěkně to je nebo není narýsované.

"Jo, máš to moc pěkně. Hlavně že ty pomocné čáry jsi hezky vygumoval, protože výkres má být jenom o těch 'definitivních čarách'. To se bude i tomu soudruhovi Gottliebovi líbit.", znělo tátovo hodnocení. Hned to Honzovi spravilo náladu, na rozdíl od nepříznivých zpráv týkajících se Jindry. Venkovní počasí jako by to vidělo vše obráceně. Zatímco dopoledne, ba i o několik desítek minut dříve, bylo docela slunečné, tak v době, kdy Honza tátovi předkládal výkres, začalo pršet. A převážně deštivé počasí má být i po následujících sedm dní...

Ale bylo potřeba, aby zapršelo. Téměř po třech týdnech... Později večer, když déšť opět ustal, otevřel Honza dokořán okno svého pokoje. Ucítil, jak se díky dešti venku "vyčistil vzduch". Svěží venkovní vzduch, který se do Honzova pokoje díky čtvrthodinovému větrání dostal, byl dobrým základem pro příjemný Honzův spánek, který jej přenese do následujícího, čtvrtečního dne.

(...)

Když mi bylo pět (téma týdne)

13. května 2014 v 1:03 Ostatní
To už je tak dávno... Vzpomínky budou útržkovité a podobným způsobem je sem budu psát.

Když mi bylo pět... V televizi se mi zalíbily Hry bez hranic a olympijské hry. Znal jsem zpaměti snad celý kalendář a věděl jsem, kdy má kdo svátek. Z toho vyplývá, že jsem také uměl číst. A uměl jsem napočítat do sta. I psát jsem uměl, ale jen tiskací písmena. Rád jsem se učil básničky. Do jejich skládání (nebo spíše pokusů o takové skládání) jsem se ale pustil přece jen o něco později. Bohužel, nikdy jsem neuměl zpívat. Sice mě bavilo zpívat, ale prostě zpívat neumím. Škoda.

Také už jsem měl své první jízdní kolo. S brzděním výhradně v podobě "sešlápnutí pedálu dozadu". Ani jednou jsem nepotřeboval pomocná malá kolečka. Od prvního dne jsem uměl jezdit jen "na dvou kolech". Chodil jsem do školky. I když to vlastně teoreticky nebylo potřeba, protože jeden z mých rodičů tehdy nepracoval. Ale bylo to dobře - abych byl v kolektivu se svými vrstevníky a aby si ode mě doma přece jen odpočinuli. Ale domů jsem chodil vždycky "po o". Co je to za podivnou zkratku? Tak jsme říkali tomu, když někdo šel domů hned po obědě. Nikdy jsem ve školce nespal (děti, které nešly "po o", pak měly po po obědě odpočinek na postelích).

Je to tak dávno... Při příznivé souhře okolností už jsem mohl mít potomka, kterému by bylo pět let. Ale dosud žádného potomka nemám. Přece jen, chybí k tomu jedna taková zásadní věc - dosud jsem nepotkal ženu, se kterou bychom si oboustranně navzájem řekli, že chceme prožít život po svém boku a samozřejmě také spolu založit rodinu.

Ale to jsem odbočil... Vzpomínek přichází spousta, ale některé z nich jsou příliš soukromé a osobní. A takové sem nepatří. A tak já myslím, že jako krátké zavzpomínání to stačí a v této podobě už článek zveřejním. :-)

Závislosti nepříjemné i životně důležité (téma týdne)

2. května 2014 v 23:14 Ostatní
Závislost... Slovo, které bývá často používáno jen v negativním slova smyslu jako např. drogová závislost, závislost na alkoholu, cigaretách, herních automatech... Ale existují i "příjemnější" závislosti - například malé miminko je závislé na své mámě. Nebo závislosti "technického" typu - například v matematice přímá/nepřímá úměra, v hospodářství energetická nebo potravinová závislost (též označovaná jako nesoběstačnost) té které země na jiných zemích atd. Některé závislosti jsou dokonce životně důležité - například všichni živočichové jsou závislí na příjmu potravy a tekutin.

Vyjmenování všech mých závislostí by bylo příliš osobní zpovědí, do které se pouštět nechci. Ale mohu na tomto místě s radostí napsat, že nejsem závislý na žádné z těch negativních závislostí - alkohol nekonzumuji, a pokud jde o cigarety, drogy nebo herní automaty, tak ty jsem nikdy v životě ani nezkoušel. A jsem za to rád.

Na konci tohoto velmi krátkého zamyšlení přece jen dodám - neuvědomoval bych si, jak se vývoj psaní mého "Příběhu na pokračování" stane závislým na (ne)přítomnosti komentářů u tohoto příběhu. Do takové šíře a vůbec podoby, do jaké jsem jej rozepsal, se dostal jen díky pravidelných komentářů k jednotlivým kapitolám. Jenže - po autorském kolegovi jako by se země slehla - jeho stránky již neexistují... Tak či tak, novou kapitolu (ve výrazně zestručněné podobě, než v jaké byly mnohé předchozí kapitoly) mám v hrubé podobě napsanou a snad se brzy dostanu k jejímu upravení do zveřejnitelné podoby.