Červen 2014

Přenášení trestů do jiných soutěží a vrtkavá otázka volebního kvóra

29. června 2014 v 23:47 Ostatní
Chápal bych tvrdý trest pro zápasy v reprezentaci. Nechápu však vztahování na klubovou úroveň. Klub, v němž Luis Suaréz hraje, tedy FC Liveropool, je tímto rozhodnutím poškozen, ačkoliv v klubovém dresu nyní Luis Suaréz nic neprovedl.

Vzpomínám si na opačný případ - když Radek Duda kdysi provedl nějaký exces v klubovém dresu, tak mu hrozil (či opravdu přišel? už nevím) trest týkající se i zákazu reprezentace. Novináři tehdy správně podotýkali - kdyby šlo o zahraničního hráče, také by mu bylo zakázáno reprezentovat jeho zemi? Vím, je tu rozdíl "světová fotbalová asociace vs. český hokejový svaz", ale pricip je stejný.

Ale když o tom Ústavní soud kdysi jednal, tak tvrdil, že hranice není neměnná a že je třeba ji posuzovat z určitého vývojového hlediska. A pokud by k tomu mělo dojít, tak nikde není řečeno, že to má být právě pět procent," připomíná profesor Pavlíček s tím, že jako ideální by viděl tříprocentní hranici. K této hodnotě se přiklání i Gerloch. Upozorňuje však na to, že s úplným zrušením by hrozilo roztříštění sil v parlamentu (jedno jestli v Evropském, či národním).

Ani ústavní právníci si nevšimnou, že tříprocentní hranice by byla nižší (jak u eurovoleb, tak i v největším volebním kraji do voleb sněmovních), než činí přirozená hranice k získání byť jediného mandátu? :-( Ví to i autor tohoto článku:
Kdyby pětiprocentní klauzule neexistovala, představoval by hranici pro vstup do europarlamentu přirozený práh. Ten se odvíjí od volebního systému, počtu kandidujících stran a účasti ve volbách. V posledních volbách se pohyboval kolem tří a půl procenta.

Ano, nejlogičtějším řešením je, zrušit takováto kvóra. Vůbec to neznamená, že by se do poslanecké sněmovny nebo do evropského parlamentu dostaly strany, které by získaly např. jen 1 % hlasů.

Ve výše odkazovaném článku mě zaujalo také:
Naopak vicepremiér Andrej Babiš (ANO) ve zrušení hranice pro eurovolby nevidí problém, navýšil by ale na dvojnásobek nutný zisk ve volbách do Sněmovny.

Ano, když už jsme po záhadném raketovém nárůstu preferencí (kde tato strana měla snad ještě 3 - 4 měsíce před loňskými volbami preference jen okolo 5 %) se s přehledem dostali do parlamentu, tak si budeme přát změnu, která výrazně zkomplikuje vstup nových stran do sněmovny.

Přála by si ta samá osoba takovéto posunutí tzv. uzavírací klauzule před rokem? Přede dvěma lety?

Originalita (ne)roste na stromech (téma týdne)

27. června 2014 v 9:41 Ostatní
Ale jistě že roste, a ne že ne :-). Co strom, to originál. Co jeho plod, to také originál. Žádné dva stromy nejsou stejné. Ani jejich plody.

Každé jablko je jiné. Jinak tvarované, má různou hmotnost... Totéž platí pro "jablka", která mohou padnout blízko, ale i daleko od stromu, tedy o plod lidské lásky, tedy člověka.

Proč toho psát do toho článku více, než je nezbytně nutné? Není důvod. Alespoň tento můj příspěvek do tématu týdne "Originalita neroste na stromech" bude originálně krátký. :-)

Dva krátké komentáře k tomu nejcennějšímu, co můžeme mít (a někdo bohužel nemá)

17. června 2014 v 15:28 Ostatní
Můj komentář bude v podobě přepsání jedné věty z článku + jednoho z komentářů pod článkem:
Bohužel pobyt ve slovenském rehabilitačním centru nehradí žádná naše zdravotní pojišťovna.
Co se dá dělat, pro Davídka budeme sbírat vršky a léčbu zaplatíme nějakým Ukrajincům. Jak prosté v této zemi.

Filip Němec z Cizkrajova (kterého jsem zmínil již v jednom článku na téma Setkání z tajemnem) také nebyl (po uplynutí určité doby od chvíle, kdy byl po 20 minutách strávených pod vodou poškozen jeho mozek) v kómatu a také v určitou chvíli byl propuštěn z nemocnice a následovala dlouhodobá rehabilitace. A přesto - jak to vypadalo. A jak to stejně nakonec skončilo...

Anebo osobní vzpomínka. O tři patra výše bydlel manželský pár se synem Zbyňkem (až později jsem pochopil, že to nebyl jejich jediný syn, ale jejich dva další, starší synové, už bydleli jinde a měli své rodiny). Ten syn byl o 11 let starší než já. Pamatoval jsem si jej s hnědými vlasy dlouhými tak asi 5 centimerů. Až jednou, to bylo v roce 1995, jsem jej jednou spatřil v podstatě bez vlasů. Jako by je měl oholené nějakým strojkem. Pak po čase mi jeho máma smutně říkala, že Zbyněk je v nemocnici. Přešel jsem to bez povšimnutí. Jako by šlo o něco banálního. Uplynulo několik dalších týdnů, možná i měsíců, když jsem ji znovu potkal a ona říkala, že Zbyněk je pořád v nemocnici. Až jednou přišel den, kdy Zbyněk byl opět doma. Říkal jsem si tehdy, že to je moc dobře, že Zbyněk už je konečně doma, že už je tedy zdravý, když jej z nemocnice pustili.

Uplynuly další měsíce, možná i rok. Zbyňka už jsem snad ani neviděl. Až jednou jsem se vracel ze školy a ve vestibulu viselo smuteční oznámení. Na tom mi nepřišlo nic divného, protože už nedlouho předím zemřeli krátce po sobě dva důchodci z našeho panelákového domu a jejich úmrtí také bylo dalším obyvatelům tímto způsobem oznámeno. Ale na tom oznámení viselo jméno Zbyněk K. (samozřejmě tam bylo uvedeno jméno celé, ale zde nechci jmenovat). Bylo mu pouhých 20 let.

Později jsem se od rodičů dozvěděl, že z nemocnice Zbyňka pustili poté, co se (jak mi později vysvětlili moji rodiče) neujala ani jedna ze dvou transplantací kostní dřeně. A už mu nemohli dál pomoci. :-(

Takový ten pocit (téma týdne)

5. června 2014 v 12:09 Ostatní
Takový ten pocit, kdy na někoho myslíte každou chvíli. Doslova od rána do večera...
Takový ten pocit, když vám na někom záleží více, než vám záleží na sobě samotném...
Takový ten pocit, že když se s tou osobou potkáte, rozbuší se vám srdce, rozetřesou nohy a rozechvěje hlas...
Takový ten pocit, že když ta osoba má radost, tak máte radost také, a když ta osoba je smutná, tak jste smutní také...
Takový ten pocit, že když té druhé osobě způsobíte radost vy sami, tak z toho máte radost dvojnásobnou...
Takový ten pocit, když si najednou uvědomíte, že vám na tom druhém záleželo neuvěřitelným způsobem, zato vy jste pro toho druhého neznamenali nic..
Takový ten pocit, že je potřeba rychle na všechno zapomenout, ale ono je to velice složité, protože na některé věci se zapomenout nedá...
Takový ten pocit, že lepší je, už se nikdy nepotkat, protože při setkání byste od toho druhého slyšeli další slova způsobující jen bolest na srdci...
Takový ten pocit, že snad už konečně, po dlouhé době, se podobné pocity z hlavy vypustily (na rozdíl ještě např. od ledna 2014)...