Srpen 2014

Boží mlýny melou i na konci letních prázdnin

27. srpna 2014 v 15:02 Ostatní
Boží mlýny melou. Pomalu, ale jistě. Možná že svůj slib o letošním "embargu" (vlastně spíše bojkotu) Ligy mistrů UEFA přehodnotím. Jestli se nakonec "náhle nezjistí", že např. podpis kapitána Mariboru na zápise o utkání neodpovídá jeho podpisovému vzoru. Anebo že špunty kopaček jednoho z hráčů Mariboru o jeden milimetr přesahovaly povolený limit.

Jako bych to už někdy nepsal, že. :-)
Ale vážně - je docela depriminující, když ještě v nejdelší bílý den je období školního roku. A to raději ani nezmiňuji zahraniční příklady.

Ještě křiklavější byl ten rozdíl na vysoké škole. Letní zkouškové období až do konce června, zato začátek školy až okolo 20. září. Zimní zkouškové období po Vánocích, tedy vánoční svátky prožité v dilematu, zda se učit anebo si užívat vánočního rozjímání.

Stejně jako by při existenci letních prázdnin v červnu + červenci vycházelo školní pololetí již na Vánoce, tak při podobném posunu akademického roku by Vánoce vycházely již do doby po skončení zkouškových období.

Na druhou stranu, čím dál tím více souhlasím s tím, že letní prázdniny jsou zbytečně dlouhé a mělo by dojít k jejich přiměřenému zkrácení ve prospěch dalších prázdnin. A stejně tak si myslím, že i další prázdniny než jen jarní by si zasloužily rozdělení do turnusů podle jednotlivých okresů nebo krajů, a aby probíhalo cyklické střídání těchto turnusů.

Vzpomínání na minulost prostřednictvím písní (téma týdne, 2. část)

16. srpna 2014 v 16:56 Ostatní
V předchozím článku jsem své "písničkové vzpomínání" zakončil v 1. polovině roku 2006. Pak ale přišly určité životní komplikace, které jsem popisoval v tomto díle "Setkání s tajemnem". V té době jsem si také (moderním počítačem a přístupem k internetu tehdy ještě nevybaven) začal půjčovat zajímavá CD v městské knihovně, takže od té doby se vzpomínkami na to které období stávají i písničky, které tehdy nebyly hrány v rádiu, ale oblíbil jsem si je poslechem ze zapůjčeného CD. Anebo z CD prodávaného jako "Hity roku XY" nebo "Nejlepší hity zpěváka/zpěvačky/skupiny AB".

Léto 2006:

Léto až podzim 2007:

Předjaří 2008 (zvláštní období; už tehdy jsem nějak víc vzpomínal na dávné časy):

Jaro 2008 (nádherné, úžasné období mého života...):
Lešek Semelka - Jednou větou

Nostalgický konec léta 2008:

Na první polovinu roku 2009 nechci vůbec vzpomínat, a to ani poslechem písniček.
Takže pokračuji druhou polovinou roku 2009:

Rok 2010? Nějak si nevzpomínám na nějakou "silnou píseň"... Sice to nebyl úplně špatný rok, ale... asi jsem nic neposlouchal... Také je pravda, že ten rok patřil k mým "pracovně nejvytíženějším", takže na poslech písniček asi ani nebyl moc čas.

Léto 2011...
A tehdy začalo podivuhodné období, na které mi dávají vzpomenout písničky, o kterých jsem psal ve svém "Vyznání lásky" . Nemohu říct, že to období trvá dodnes, ale... trvalo dlouho. Na některé vzpomínky, které jsou svým způsobem krásné i smutné zároveň, se zapomenout nedá.

A tím se dostáváme téměř až do současnosti, takže na tomto místě své "písničkové vzpomínání" zakončím. Zatím nemohu říct, které písničky mi za pár let budou připomínat rok 2014. Uvidíme.

Jak prostřednictvím písní vzpomínám na různá období svého života (téma týdne)

16. srpna 2014 v 1:29 Ostatní
Jedna jediná oblíbená písnička? Ani náhodou. Oblíbených jich mám mnoho. Jak už jsem před časem psal, tak poslech mnoha písniček mi připomíná období, kdy tyto písničky byly hodně hrány anebo kdy jsem já poslouchal. Jiné písničky mi zase zaručeně zvednou náladu, zato jiné mě hodně rozesmutní. Tak zde namátkový výběr některých z nich (i když, přece jen s časovým odstupem se mi některé z nich už tolik nelíbí, ale vzpomíná se při jejich poslechu pěkně).

Pro dobrou náladu:

Nejsmutnější:

Vzpomínky na rané dětství (3 - 5 let - krásné období mého života!):

Nějaká 4. třída ZŠ (to už to "nebylo ono"; vzpomínky na doby, než jsem poprvé šel do ZŠ, jsou nejlepší)

5. - 7. třída ZŠ (během té doby se leccos zlepšilo; období mezi mojí 7. a 9. třídou ZŠ bylo jedno z nejlepších, navíc vcelku bezstarostné... dobře se na to vzpomíná)

9. třída ZŠ (výborné období... jen už ne tak bezstarostné, že... přece jen, máte před sebou důležitá rozhodnutí)

O 1 - 2 roky později - období první velké lásky... o tom, že to bylo něco opravdového, svědčí to, že zvlášní pocity se mého těla zhostily i při mém nedávném setkání (po mnoha letech) s tou dívkou, jak jsem popisoval tady:
Pro zajímavost - Ivan Hlas byl spolužákem mého táty na základní škole (Praha 6 - Sušická ulice); dalším jejich spolužákem byl Lubor Blažek, nyní přední český basketbalový trenér. Jejich třídním učitelem byl Alexa Bokšay, někdejší fotbalový brankář Slavie Praha.

Léto 2004 - bezkonkurenčně "neoficiální hymna" EURO 2004:

Přelom let 2004 a 2005 - dobré období mého života. Vzpomíná se na to hezky.

Na úspěšné období let 2005 a zčásti i roku 2006 mi dává vzpomenout hned několik písniček:

Tak to by snad zatím stačilo... Během víkendu zkusím "písničkově zavzpomínat" i na další období. A kdybych to během víkendu nestihl, tak snad někdy jindy, i když už ne v rámci "tématu týdne)

Průvod "hrdosti" aneb opakuje se "Kdo nejde s námi, jde proti nám"?

15. srpna 2014 v 23:00 Ostatní
V mnoha článcích jsem se zmiňoval o podivném "škatulkování" či "odsuzování" určitých legitimních názorů na různé věci.

V článcích týkajících se politického přesvědčení jsem se pro změnu zmiňoval o tom, že respektuji jakýkoliv, byť sebeodlišnější, politický názor kterékoliv osoby. O tom podle mě je skutečná demokracie. Jestli někdo tvrdí, že "takové (nějaké) druhy názorů nemají být vyslovovány" apod., tak není skutečný demokrat. Svoboda projevu musí být nadřazena jakési "politické korektnosti". V opačném případě jde o podhoubí totalitního přístupu.

Proč to znovu připomínám... Jde o jedno aktuální téma.

Nemám problém s tím, když nějaká žena je sexuální, resp. i v oblasti citových vztahů, orientována na ženy. Totéž respektuji (i když - tam mi přece jen přijdou určité souvislosti poněkud nechutné, ale některé páry tohoto zaměření se prý takové nechutnosti nepraktikují) v případě dvou mužů. Samozřejmě je nesmysl, aby něco takového bylo trestné, pokud jde z obou stran o dobrovolný vztah. Stejně tak bylo dejme tomu žádoucí, aby takovéto páry získaly možnost uzavřít právní vztah, který nemá právo být nazýván svazkem manželským, ale který dává jistoty v oblasti dědictví, společného vlastnictví nebo například právu být informován o zdravotním stavu partnera/partnerky při jeho hospitalizaci. Potud v pořádku.

Co se mi NELÍBÍ, jsou další a další "vymoženosti", z nichž nejkřiklavější je asi tzv. pochod hrdosti Prague Pride.

Dávat "na odiv" svoji "hrdost" na orientaci na stejné pohlaví? Asi stejný nesmysl, jako kdybych měl zorganizovat průvod mužů, kterým se líbí inteligentní nekuřačky, pokud možno nepoužívající make-up a další pochybné "maskující" prostředky...

Nemluvě o tom, že tyto průvody "hrdosti" přitahují různé exhibicionistické typy a dávají připomenout právě tu sexuální stránku věci. Jak v den napsání tohoto článku napsal někdo do jedné diskuse pod článkem na toto téma "Homosexuálové, kteří tuto svoji orientaci mají jako soukromou věc, mi problém nedělají. Zato buzeranti, kteří se chovají tak, aby o jejich orientaci nikdo nepochyboval a ještě to potřebují dávat najevo v průvodech po veřejných prostranstvích, mi problém dělají".

Letošní tzv. Prague Pride byla upoutávána mj. plakáty, na nichž je zobrazena dvojice mladých mužů "lehce zženštilého vzezření" a pod tím text "Povstaň proti homofobii" + údaje, že prý v zemích na východ od Česka nejsou povoleny tzv. průvody hrdosti. Aneb "kdo nesouhlasí s takto veřejným, okázalým projevováním něčí intimní orientace, ten je homofob". "Kdo nejde s námi, jde proti nám". Smutné.

Možná teď namítnete, že nedílnou součástí svobody vyjadřování názoru je i svoboda projevu na veřejných prostranstvích. Zde namítám, že jedna svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného jednotlivce. Domnívám se, že mezi tyto svobody patří právo např. lidí, kterým se nelíbí takovéto okázalé projevování své intimní orientace, na to, aby takové projevování v ulicích Prahy (či jiného města) sledovat nemuseli.

Stejně tak moje svoboda napsat tento článek není nadřazena svobodě správce nějakých internetových stránek nebo dokonce tištěných novin (někdy jsem četl názory typu "nechtěli mi zveřejnit můj článek, to je proti právu na svobodu vyjadřování). Ovšem na stránkách, jichž jediným autorem a správcem jsem já, není s tímto problém. :-)

Základy ekonomie ve vztahu k ruskému embargu, olympijské varování a moje "embargo" vůči letošní Lize mistrů UEFA

14. srpna 2014 v 17:44 Ostatní
Jeden z nejčastějších článků posledních dní - ruské embargo. A v žádném z nich jsem se nedočetl základní ekonomické úvahy, že toto může platit leda tak v tzv. krátkém období. Ve "dlouhém období" se přizpůsobí i výrobci, kteří budou produkovat o to méně potravin, aby se cena - coby výsledek střetu nabídky a poptávky - vrátila do dlouhodobě rovnovážného dobu.

Zkusím jiný praktický příklad. Máme dnes dvě oblasti, kde se pěstuje zelenina. V nížině ji dovedou vypěstovat s náklady 70 Kč/kg. Na vysočině s náklady 95 Kč/kg. Dokud je obvyklá prodejní cena této zeleniny 100 Kč/kg, mohou se bez problémů uživit jak pěstitelé z nížiny, tak i ti z vysočiny. Pokud ale prodejní cena poklesne - např. kvůli obchodním překážkám - na 85 Kč/kg, co se stane? Ovšem - pěstitelům z vysočiny už se nevyplatí tuto zeleninu pěstovat a z trhu s touto zeleninou odejdou. Poklesne množstí této zeleniny nabízené na trzích a její cena bude mít tendenci stoupat.

Je to jeden z nejzákladnějších ekonomických principů.

Tak snad si z toho u nás vezmou jednou pro vždy ponaučení a přestanou uvažovat o megalomanských olympijských plánech... Přiznám se, že letní olympijské hry mi přijdou takové "přeplácané", že těch disciplín je tam prostě až moc...

Nechutná situace, kdy za NAPROSTO ROZHODNUTÉHO STAVU odehrál 4 minuty hráč, který - opět jen kvůli nějakému "úřednímu šimlu", podle kterého "nehrát 3 zápasy" nerovná se automaticky "odpykat si třízápasový trest" - neměl v tom zápase nastoupit. Jsem přesvědčen, že kdyby se to stalo Celticu Glasgow, tak postačí peněžitá pokuta. Ostatně, z minulosti takovéto příklady existují. Ve fotbale se také praktikuje pravidlo, že pokud se zjistí, že nějaký hráč dopoval, tak potrestán je jen hráč, nikoliv tým a nedochází ke kontumaci zápasů. Přitom ten dopující hráč může mít na zlepšený výkon týmu výrazně větší vliv než hráč, který nastoupí na pár minut za rozhodnutého stavu.

Znechucení nad vítězstvím údajné litery zákona nad sportovním duchem mě dovedlo k rozhodnutí dále NESLEDOVAT v této sezóně Ligu mistrů UEFA. Prostě nemám chuť. Vyhlašuji Lize mistrů takové malé osobní embargo.