Březen 2015

Manipulativní článek o "drahých osmičkách" a "diskriminace" fiktivní "zákaznice-provokatérky"

27. března 2015 v 18:52 Ostatní
Nedávno na mě (mám dojem, že to byla jedna z reklam na Blogu?) "juknul" článek dtest - Stop drahým "osmičkám".

Tzv. časopis "dtest" se tam snaží evokovat, jak jsou tzv. osmičkové linky drahé a nevýhodné, a že například firmy údajně mají tyto linky schválně v "osmičkovém" režimu, aby mj. volání na tyto linky nebylo možné využít v rámci tzv. volných minut od operátora.

Nuže:
- Je-li tarif linky jasně uveden, pak není problém. Každý se může svobdodně rozhodnout, zda za danou cenu někam bude volat, či nikoliv.

- Že tyto linky nespadají do rámce "volných minut"? To vůbec nemusí provozovatele zajímat. To je věc (chyba) telefonního operátora.

- Platí, že nic není zadarmo. Pokud má nějaká firma tzv. bezplatnou linku, tak ty peníze na její objektivní provoz musí vzít jinde - tím, že o to dražší budou její výrobky/služby, nebo že o to hůře placeni budou její zaměstnanci.

- O manipulativním přístupu výše uvedených stránek svědčí skutečnost, že když jsem tento text (napsaný samozřejmě slušnými slovy) napsal na výše uvedené stránky s tím, že já tedy této kampani nevyjadřuji souhlas, tak tento text nebyl zveřejněn. Asi nebyl dostatečně negativní...

Jak jsem už dříve na svém blogu psal, tak některá témata již nepotřebuji svými slovy komentovat, protože to už někdo okomentovat velmi dobře tak, že já mohu jeho slova jen "podepsat". Patří k nim i komentář Václava Klause ml. k bezprecedentní šikaně soukromých podnikatelů tzv. ombudsmankou Annou Šabatovou (která se zde "zastává" fiktivní zájemkyně, tzn. k reálnému poškození práv té "uchazečky" ani nedošlo). Viz tento odkaz. Zajímavé - když se kdysi diskutovalo zavedení principu tzv. agenta provokatéra, tak se tvrdilo, že to není možné, protože to bezdůvodně podněcuje k trestnému činu. A hle, když to vezme do rukou tzv. ochránkyně lidských práv, tak to najednou jde. :-(

Když jsem se vloni zkraje podzimu poohlížel po nějakém stálejším zaměstnání, narazil jsem i na inzerát na pozici prodavačky v prodejně s módním oblečením. Bylo tam výslovně uvedeno "prodavačka" a z dalšího textu vyplývalo, že poptávají výhradně ženy. Tak jsem si řekl - O. K., nesplňuji požadavky, nebudu tam ani odepisovat. Teď už vím, že jsem udělal chybu - měl jsem napsat tzv. ombudsmance a napsat, že ta firma mě diskriminuje...

Životní pojištění jako životní posr... tedy poslání

12. března 2015 v 14:19 Ostatní
Když jsem v ranní rozespalosti otevřel Blog.cz a spatřil jeho "téma týdne", chybně jsem přečetl nové téma jako "životní pojištění". :-) Asi už to pojišťování vidím všude. Asi je to tím, že můj táta zpětně vzpomíná, jak jeho mnohaletá práce pojišťovacího zprostředkovatele byla k pos*ání. Práce na živnostenský list, tedy s rizikem i nulového až záporného výdělku (příjmy tvořeny výhradně z provizí za již uhrazené smlouvy + nutnost platit zálohy na zdravotní pojištění, zálohy na daň, a to i ve chvíli, kdy je příjem případně nulový), klienty si hledat sám (tzn. nejdříve oslovit příbuzné a známé, pak jejich příbuzné/známé) a přesvědčovat je o (ne)výhodnosti toho kterého pojištění... A nejvíce ceněná byla pro pojišťovnu právě životní pojištění.

Na sklonku léta 2014, kdy jsem si uvědomil, že drobné projekty zpracovávané pro jeden útvar veřejné správy nemohou být mým jediným výdělkem (jednak proto, že ne každý měsíc se takové zadání objevilo, a jednak proto že postupem času a snad s blížícími se volbami - a po nich se to nezměnilo - se začala atmosféra na onom útvaru veřejné správy poněkud zhoršovat, což se stalo nepříznivým faktorem i pro moji pracovní budoucnost). A proto jsem se poohlížel po nějakém stálejším zdroji příjmů a stálejší náplni práce.

A jednou z možností byla odpověď na inzerát od jedné nejmenované pojišťovny. V inzerátu stálo mj.: příjem od 10000 Kč, plný pracovní poměr; na otázku, zda je pozice vhodná pro případné lidi s omezenou pracovní schopností (což se mě netýká, ale zajímalo mě to z hlediska té odpovědi), bylo uvedeno, že ano, ovšem podmínkou je docházení do kanceláře - z čehož jsem pochopil, že tedy jde o práci v pojišťovací kanceláři, a to na zaměstnanecký poměr.

Jakým šokem pro mě bylo, když na pohovoru (na který jsem byl záhy pozván; nešlo o klasické výběrové řízení, jen individuální pohovor), hned na začátku řekl jakýsi vedoucí "Je to práce na živnosťák, klienty si hledat sám, jezdit za nimi především k nim domů"... Na moji námitku, že taková věc znamená mimo jiné i riziko nulového až záporného příjmu, ten šéf odpověděl "Ano, je to podnikání jako každé jiné." A já dodávám - ne, není. Podnikatel si může sám vybrat, od kolika dodavatelů bude nakupovat zboží. Jako vázaný pojišťovací zprostředkovatel (přitom pracující na živnostenský list) bych byl vázán pouze k té konkrétní pojišťovně + k ní spjaté stavební spořitelně a penzijnímu fondu. V tu chvíli mi onen šéf ještě vysvětloval, jak od nich mohu dostat určité vstupní pobídky, ale jen v případě, že spolupráce potrvá alespoň půl roku a hlavně - pokud každý měsíc uzavřu alespoň několik životních pojištění.

Tato nepříjemná zkušenost ruku v ruce s nepříjemnými vzpomínkami mého táty, který přeci jen byl v lepší pozici, neboť v 90. let se začínalo s profesí pojišťováka daleko snadněji (málo lidí v té době bylo již pojištěno, zatímco nyní jsou téměř všichni). Ani jsem při tom "pohovoru" nevyslovil nahlas námitku, proč že v onom inzerátu bylo psáno o něčem docela jiném...

Touto nepříjemnou zkušeností jsem se ujistil, že zprostředkování životních pojištění není a nebude mým životním posláním. V kombinaci s riziky plynoucími ze systému "nulový garantovaný příjem + všechno si platit sám" by toto životní poslání mohlo vést i k posr... ehm, finančním těžkostem a zadlužení. Tedy pravému opaku, než který by byl mým cílem - tedy vydělání si přiměřeného množství peněz.