Prosinec 2017

Krátké příhody ze života (1. část) - s teplotou do nemocnice, dítě uzamčené do svého pokoje a testy otcovství

31. prosince 2017 v 0:30 Povídky
Žil byl pán.

Jednoho dne se oženil. Později s manželkou měli syna. Byl jejich prvním a zároveň posledním společným potomkem.

Přišla chvíle, kdy pán začal dělat práci, která jej psychicky vysávala. Od té doby začal tím víc hledět jen na sebe. I když to asi myslel v dobrém - zajistit rodinu, když byl jediným pracujícím členem (jeho žena v tu dobu již byla v invalidním důchodu). A tím víc se začali s manželkou odcizovat. V téže době mu také spadlo do klína dědictví ve výši téměř milionů korun, což tehdy - v polovině devadesátých let dvacátého století - byla slušná částka.

Brzy poté odkoupili od městského úřadu svůj panelákový byt do osobního vlastnictví. Za tehdy obvyklou, sníženou cenu nabídnutou dlouhodobým uživatelům bytů. Je paradox, že nebýt toho dědictví, neměli by ani na to odkoupení bytu.

Byla chvíle, kdy syn byl nemocný. Jeho máma si potřebovala jít něco zařídit, když muž-otec-manžel přišel dopoledne domů. Asi z náročné porady. Nečekaně zde zastihl syna.
"Ty nejsi ve škole?"
"Ne tati, není mi dobře a mám teplotu."
"Tak, do nemocnice!"

Když přišla máma domů, syn jí o této anabázi řekl. Máma si povzdechla a - sama trpící pod čím dál tím podivnějším chováním svého muže - řekla synovi, že v té nemocnici by mu snad i bylo lépe.

Možná v té době, možná při jiné synově nemoci, přišla v pracovní den dopoledne chvíle, kdy syn byl doma, máma byla pryč a otec potřeboval také odejít. I řekl synovi:
"Půjdu pryč. Zamknu tě tady."
Syn odvětil: "Jasně, však když mě tu máma nechává, tak taky zamyká."
Už se otec chystal jít pryč, když si syn všiml, že ve dveřích jeho pokoje, ze strany z chodby, je zasunut klíč.
"Proboha, ty mě chceš zamknout do pokoje?"
"No jistě, říkal jsem, že jdu pryč."
"A co když budu potřebovat na záchod? Nebo cokoliv jiného?"
"No a jak to mám udělat?"
"No zamknout dveře od bytu, jak to dělá i máma! Ne dveře od pokoje!"

Plusmínus v té době i přišla chvíle, kdy muž manželce sdělil, že bude trvat na testu otcovství. Aby se zjistilo, jestli jeho - tehdy už téměř desetiletý - syn je skutečně jeho pokrevním synem. Nakonec k tomu nedošlo, nějak to "vyšumělo".

Jestlipak ten muž tehdy věděl, že zákony jsou (i když možná v této věci nespravedlivě) nastavené tak, že kdyby se k synovi nepřihlásil jiný muž jako otec, tak by manžel matky nadále byl veden jako otec (se všmi povinnostmi), byť by testy prokázaly, že není jeho pokrevním otcem....